. 3 způsoby cestování po Rusku - plusy, mínusy | Cestování do Ruska

3 způsoby cestování po Rusku – plusy, mínusy

Port Bajkal

Cestování po Rusku je pěkné dobrodružství. Poslední dobou nějak moc přibývá lidí, kteří pohrdají hromadnou dopravou a do Ruska vyráží po vlastní ose. Proto mě napadlo porovnat způsoby, jak se dá po širé Rusi přemisťovat. Všechno má totiž svoje klady a zápory. Tak ať víte, do čeho jdete.

1. Auto, moto – pro a proti

Rusko je vážně velká země. Člověk ze střední Evropy to nedovede nikdy dopředu odhadnout. Dokonce i mapa dokáže hodně klamat, pokud nemáte v oku vzdálenost podle měřítka. Nemluvě už o mapách v mobilu.
S mapou v mobilu to je ještě větší legrace. Nejlepší způsob, jak mít ve všem jasno, je jezdit striktně podle gps. Tam vidíte vzdálenost pro každou nakliknutou trasu. Já si rád nechávám mapu otevřenou jen tak a pak se divím, jak je všechno daleko. Při každém přiblížení a oddálení mapy se mění měřítko a ztrácí se představa o rozměrech. Pak se vám zdá, že už musíte každou chvílí dojet do určitého místa, ale reálně to je ještě pořádný kus daleko. Platí to nejvíc v slabě obydlených oblastech. Tam je pohodlné mít mapu oddálenou, aby se do ní vešel větší kus trasy, a tím vzniká iluze blízkosti. Vzdálenost mezi významnými body cesty v desítkách kilometrů není výjimkou. To ale není hlavní komplikace.

Na Bajkalu

Na Bajkalu, většina aut mimo města jsou offroady, jinak to ani nejde

Kvalita cest není konzistentní. Obecně se dá říct, že v Rusku už mají spoustu dobrých cest, ale neplatí to zdaleka všude. Zejména okresní a místní cesty na vesnici bývají bez asfaltu i v evropské části. Hlavní silnice a dálnice vás ale můžou příjemně překvapit.
Najdete i pár dálničních úseků, kde se platí mýtné. Například trasa Don z Moskvy do Novorossijsku na pobřeží Černého moře. Nebo relativně nová a pořád dostavovaná dálnice mezi Moskvou a Petrohradem.
Rychlostní limit je 110 až 130 kilometrů za hodinu. V obci mají 60 km/h jako kdysi u nás a mimo obec je povolena devadesátka. Dopravní policie tzv. GIBDD (ГИБДД) číhá všude a na důležitých místech najdete pořád ještě checkpointy, takže překračování rychlosti bývá spravedlivě trestáno pokutou. Dobré je mít na palubě kromě běžné výbavy ještě hasicí přístroj, který je v Rusku povinný a policie ho strašně ráda kontroluje.
Za Uralem můžete narazit na velké vzdálenosti mezi benzinkami. Rusové navíc ještě raději některé neoficiální pumpy rovnou objíždí. Tankuje se nejlépe na moderních stanicích, patřících pod nějaký řetězec. (Lukoil, Tatněfť…) U neoznačených nikdy nevíte, jak moc kvalitní palivo si do nádrže lijete. Hodně příjemné překvapení je ale cena benzínu. Průměr za rok 2017 je pod 40 rublů za litr benzínu. To máme okolo 17 korun. Zajímavé je, že Rusům se to zdá drahé.

Půjčovny aut

I v Rusku najdete půjčovny aut známé i z jiných destinací v Evropě jako Avis, Hertz, Europa atd. Většinou bývají situovány u letišť. Ceny nejlevnějších tarifů pohybují už okolo dvou tisíc rublů za den. Podmínky jsou samozřejmě taky podobné jako jinde. Potřebujete mezinárodní řidičák a aspoň tři roky praxe v kroucení volantem. Daleko horší jsou omezený počet kilometrů na den. V Irkutsku jsme měli asi 300 kilometrů na den a zákaz vyjíždění mimo asfaltové cesty. Vzhledem k vzdálenostem a terénu v okolí nic moc. Vyjet mimo město bez porušení pravidel skoro nemá smysl.

2. Rusko z oken vlaku

Cesta po kolejích je asi nejsnazší způsob poznávání Ruska. Takovou „expedici“ zvládne každý, kdo vydrží se pár dní nemýt. Díky Transsibiřské magistrále můžete pohodlně proletět celé Rusko za týden a nevystrčit nos z vlaku.
Jízda vlaku z Moskvy do Vladivostoku trvá právě oněch sedm dní. Uvidíte velkou část největší země světa, zatímco a v klídku popíjet horký čaj z originálního zdobeného hrnku se symbolikou ruských drah (vodku ve vlaku zakázali). Lepší ale bude, když si cestu rozdělíte na víc úseků, což vám zabere okolo tří týdnů. Za tu dobu projedete osm časových pásem a uvidíte různé typy krajin od bažin západní Sibiře přes hory v okolí Bajkalu až po stepi a subtropy Dálného Východu.

Průjezd městem Perm

Průjezd městem Perm

Zároveň ve vlaku natrefíte na osoby, které byste jinak těžko hledali. Usínání za zvuků úderů kol na kolejových stycích má také svoji romantiku a pohodlí ve vlaku je nesrovnatelné s jakýmkoliv jiným prostředkem. O možnosti sdílení zážitků i jídla s ostatními cestujícími není potřeba ani mluvit. Právě takhle můžete nejlépe poznat Rusko.
Vlak většinou mívá několik delších zastávek za den. Patří k dobrým mravům na pár minut vylézt ven, projít se po nástupišti či nejbližším okolí nádraží, nakoupit jídlo od pouličních prodejců, nakrmit toulavé psy a zase vyrazit dál.

Podrobnějším info jak cestovat po Rusku vlakem můžete najít zde.

Zpáteční cestu můžete při nedostatku času řešit letecky. Z Vladivostoku i většiny jiných větších ruských měst se dostanete do Prahy s jedním přestupem v Moskvě za zhruba půl dne a několik (deseti)tisícikorun podle aktuálních cen.

3. Cesta letadlem

Létání v Rusku kupodivu není levné. Občas se dají chytnout velmi výhodné slevy (můj výlet na Kamčatku za 11 tisíc v roce 2014 z Pardubic byla akce století, s určitou pravidelností se naopak objevuje Bajkal kolem 9 tisíc z Prahy). Bohužel to ale často bývá buď mimo sezónu, kdy na velké části Ruska není úplně ideální počasí (listopad až březen) nebo musíte kupovat až rok dopředu bez možnosti vrácení peněz. Běžná cena za letenku například do Irkutsku může časem vyrůst až na necelých 20 tisíc, což už je hodně nevýhodné oproti vlaku.
Sledovat můžete klasické FB stránky jako Cestujlevne.com a podobné. Na letenky do Ruska ale pořád nemají ten správný čuch a utíká jim spousta nabídek. Já koukám přímo na stránky aerolinek a zkouším termíny do různých zapadákovů. Občas se zadaří jako s tou Kamčatkou:)

Pobřeží Ochotského moře

Pobřeží Ochotského moře

Aeroflot (www.aeroflot.com ) jako největší ruská aerolinka nabízí solidní servis a hlavně spoje téměř do všech ruských měst s jedním přestupem z Prahy; ČSA nabízí přímé lety i do míst jako Jekatěrinburg, Rostov na Donu a několika dalších. Z významných a relativně solidních firem ještě lze zmínit S7 airlines (www.s7.ru) třeba Ural airlines (www.uralairlines.com)
Aeroflot má dceřinou low cost aerolinku s názvem Pobeda (www.pobeda.aero). Lístky se dají pořídit poměrně levně ale výběr destinací je omezený, navíc je zde i limit na zavazadla a různé poplatky v určitých situacích. Zkrátka úplně stejně jako u lowcostu kdekoliv jinde na světě. Zrovna ty kufry se ale do Ruska hodí, když chcete i mimo města do přírody.

Ondřej Vokatý

Tenhle web mám na svědomí já, píšu na základě zkušeností ze svých cest od Petrohradu po Kamčatku. Dřív jsem jezdil dost sám, ted jezdím hlavně se zájezdy jako průvodce, což je celkem fajn job.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Written by Ondrej Vokaty