. Autostop Kyjev-Moskva | Cestování do Ruska

Autostop Kyjev-Moskva

Cesta tam: Vyjížděli jsme (ve dvou) z Kyjeva 4.3. 2011 ze stanice metra Lesnaja. Tam jsme nasedli na maršrutku směr Černigov abychom dojeli na křižovatku se silnicí M2, kde je lepší šance něco stopnout. Už dopředu jsme se rozhodli, že pojedeme po silnicích M2-3, i když byla varianta dojet do Moskvy čistě po M2. Důležitým faktorem je stav vozovky, o kterém jsme ale na netu nic kloudného nenašli a tak jsme to nechali osudu.

Tip: pokud vás téma  low cost cestování zajímá, tak nejspíš jste už četli Travel Bibli. Pokud ne tak můžu jenom doporučit.

Vyrazili jsme v 9 ráno místního času. V bodré náladě a s optimismem začínáme stopovat. Za půl hodiny zastavuje první auto a nás ani nepřekvapuje, když řidič hlásí, že jede až do samotné Moskvy. Jevgenij, jak se řidič jmenuje, se ukázal jak hyperaktivní a tvůrčí osobnost. Z Moskvy se přestěhoval do Chmelnického, aby poznal všechny radosti života v maloměstě, kde se všichni osobně znají a kde není nutné trčet hodiny v zácpách.

Ve výsledku jsme celý den prokecali, kochali se zasněženou krajinou a západem slunce. ve 21 hodin jsme dorazili přímo ke vchodu do domu našeho známého u něhož jsme se domluvili na noclehu.

 

Cesta zpátky: pro návrat jsme zvolili M2, protože jsme chtěli trochu změnu a nové zážitky. Tahle silnice nevede přímo na Kyjev, ale prochází řadou měst jako Tula a Orjol, tudíž je jasné, že na jeden zátah to už nedáme. O tom nám ale ani nešlo.

V 8 ráno podle Moskevského času vyrážíme na silnici M2. Musíme jít pěšky ze stanice metra Dmitrije Donského. Dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat. První auto nás vezlo jen kousek na pumpu, odkud se dá lépe stopovat. Když jsme otevřeli dveře na výstup tak do nich zrcátkem štrejchlo okolo jedoucí auto. To bylo znamení, že cesta domů nebude tak jednoduchá.

Byla to celkem složitá anabáze, ale do Kyjeva jsme dorazili se spoustou zážitků. V Tule nás zadarmo svezl taxikář, který byl z našeho zjevení se tak unesen, že nás vozil po místních památkách a obchodech. Celkově jsme díky tomu získali tuny místních perníčků z firemní prodejny, mléčné výrobky a málem nás čekala i návštěva masokombinátu, kterou jsme naštěstí odvrátili. (jsme vegetariáni).

Taky nás kus vezl pravý americký truck, což nás v pozitivním slova smyslu ohromilo, jelikož jsme s ním nikdy nejeli. Hlavně nás překvapil ten komfort uvnitř, super výhled a vysílačka pro komunikaci s ostatními kamiony, díky čemuž má řidič přehled o policajtech, uzavírkách atd.

U Železnogorsku jsme zůstali viset až do večera. Je to místo mezi M2 a M3, kde jezdí jen místní a o Kyjevu tam jaktěživ neslyšeli. Nějak na nás padl smutek. Skoro jsme to zabalili a šli spát, jenže nakonec jsme ukecali jednoho řidiče kamionu, aby nás hodil alespoň kus směrem k Ukrajině. Ukázalo se, že jede do Moldávie, tudíž přímo přes Kyjev.

Veselé příhody tím ale neskončili. Na hranicích spadla klec, protože neměl v pořádku papíry. My jsme mezitím pěkně vymrzli, protože jsme spali v kabině a dlouho jsme stáli. Není nic lepšího, než když vás při -15 vzbudí a řeknou: „Kluci, musíte ujít pár kilometrů přes neutrální pásmo na druhou stranu a na Ukrajinu přejít pěšky“. To všechno v 5 ráno. Nakonec sami celníci nám domluvili další odvoz. Asi jsme vypadali dost zoufale a zmrzle.

Když to shrnu, tak do Kyjeva jsme dorazili v 11 dopoledne, živí a zdraví. Cestou jsme vystřídali 12 aut a zažili spoustu zajímavých příhod.

Autor neznámý

 

 

Ondřej Vokatý

Tenhle web mám na svědomí já, píšu na základě zkušeností ze svých cest od Petrohradu po Kamčatku. Dřív jsem jezdil dost sám, ted jezdím hlavně se zájezdy jako průvodce, což je celkem fajn job.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Written by Ondrej Vokaty