. Autostop | Cestování do Ruska

Autostop

(DENIS PETROV)

Tato část knihy je založena na dvou prvních vydáních, což ji dodává jistou návaznost a taky na mých zkušenostech (mám najeto asi 30 000 verst) a na zkušenostech mých známých. Nicméně si můžete být jisti, že moje myšlenky v tomto textu budou převažovat. Stopaři, kteří už mají svoje postupy moje rady, ale asi moc neocení. I když něco málo nového se tu přiučit mohou.

 

Při autostopu se, jak známo, přemisťujeme s pomocí okolo projíždějících aut a jejich řidičů. Tento druh dopravy vyvolává jisté pochybnosti o svojí proveditelnosti, které ale mohou být vyvráceny řadou příkladů. Jedním z nich je třeba Alexej Vorov, prezident Petrohradské ligy autostopařů, který procestoval stopem více než milion kilometrů ve sto zemích světa. Čím víc cestuješ stopem, tím víc poznáváš, jaké mylné představy má o stopování většinová společnost. Z jejich pohledu jen máváš rukou u krajnice, dokud někdo nezastaví. Stopování je ale spíš zraková komunikace mezi stopařem a řidičem auta. Čím je komunikace upřímnější, tím rychleji se dá cestovat.

 

Nemá cenu se dohadovat o tom, kdy první pračlověk zvedl ruku a stopnul si mamuta nebo kládu, která plula v řece okolo. Jasné je, že to už bylo dávno. Je taky možné, že velká část lidí si stopování vyzkoušela třeba v noční Moskvě, kdy už nejezdí metro či na venkově, ve snaze stihnout vlak domů. A většina z nich se úspěšně přepravila až na místo určení. Ve skutečnosti stopař nepotřebuje žádné zásadní znalosti, jak se může na první pohled zdát. Vše lze dokázat níže uvedenými příklady.

 

> Po noclehu u policejního stanoviště na hranicích Vologdy (konec srpna 1995) jsem se vymotal na jedno krásné, silným větrem ofukované místo a začal jsem stopovat auta směrem na Jaroslavl. Za chvíli s projíždějícího auta vyskočil chlapík v modrém saku a sametových kalhotách, podal mi ruku a představil se. Ukázalo se, že jez Povolží a s kamarádem původně jel autem do Vělsku (Archangelská oblast). Cestou zpátky se ale jejich cesty rozešli a kamarád se vrátil zpět do Vělsku, se slibem, že za tři dny se vrátí a dotyčného nabere. Z nějakých nepochopitelných důvodů se ale znovu nedohodli a on musel stopem dojet až do Vologdy. Když už byl v tom stopování na vlastní pěst, tak si řekl, že navštíví příbuzné v Bělorusku. Přitom obsah jeho kapes sestával jen z mýdla a holícího strojku.

 

> Tzv. „Mistrovství Ruska v autostopu“ je hromadný důkaz toho, že i naprostý amatér může takto cestovat. Soutěže se zúčastnilo několik desítek nezkušených stopařů a mnozí z nich dosáhli slušných úspěchů.

 

Člověk, který se naučí základy stopování může za 24 hodin urazit až 1500 km, nebo 800 – 1000 km během světlé části dne. Pokud se ráno vypravíte z Moskvy, tak večer můžete být v Petrohradu, Minsku, Kyjevu nebo za 24 hodin v Petrozavodsku, Astrachani či Novorossijsku.

 

>Bez přílišné skromnosti se můžu pochlubit, že 4 -5 . srpna 1995 jsem se z Moskvy do Novorossijska prostopoval za 23 hodin.

 

Během stopování nepotřebujete ani peníze ani jídlo, hlavně když cestujete sami. Budete potřebovat jen schopnost příliš nepožadovat nic od druhých. Pokud chcete cestovat rychle, tak se bude hodit schopnost povídat si s (zezačátku) ne moc sympatickými lidmi. Ve skutečnosti je hlavně potřeba radovat se ze všech drobností, které život přináší. Pak vás nebudou drobné komplikace a nepohodlí tolik trápit.

 

V době psaní této kapitoly jsem obeznámen s existencí pouze jedné formace, která se zabývá autostopem. Jedná se o Petrohradskou ligu autostopu (PLAS). Existuje už od roku 1978 (skoro jak já sám) a za dlouhá léta nashromáždila cenné zkušenosti s tímto druhem dopravy. Prezident ligy A. Vorov má za sebou přes milion kilometrů a já neznám nikoho, kdo by najezdil více. Kromě autostopu se v lize pěstuje i cestování v lokomotivách a zřídka i aero nebo hydrostop. Docela často se organizují i stopařské závody. Pořádají se i dálkové expedice jako třeba Autokolumbus (1992 -93), při níž účastníci projeli více jak 25 zemí světa a 80 000 km. Za dopravu přitom neutratili ani kopějku.

 

Ještě bude nutné se zmínit o „Škole autostopu“ ( Moskva) Valerij Šanin, její zakladatel a autor knihy „Hitch-hiking: autostopem po USA a Evropě“, najezdil po Rusku a světě asi 60 000 km. Proslavil se taky organizací prvního mistrovství Ruska v autostopu. Chronologicky poslední skupina, která má co dočinění se stopováním je Akademie volného cestování založená roku 1995 v Moskvě. Ta téměř každý týden organizuje cestovatelské přednášky a besedy.

 

Cesta je základním motivem světa hippies, tahle kniha je ale trochu o něčem jiném.

 

ZNALOST CESTY, STRATEGIE

Při začátku cesty je potřeba, v závislosti na existenci či neexistenci cíle, popřemýšlet o tom, co vás čeká. Přílišné plánování cesty je tady celkem zbytečné. Věrohodně zjistit stav zdejších silnic pouze podle atlasu a mapy stejně nejde. V autoatlasech se často vyskytují silnice, které ve skutečnosti neexistují, a ty existující atlas občas zamlčuje. Chyby v nich jsou ty samé už od osmdesátých let a do nových vydání se dostávají znovu a znovu. Navíc se tam cesty označují ne podle kvality ale podle významu. Značení v SSSR bylo asi takové M – hlavní silnice celostátního významu (magistrály), A – celostátní silnice ostatní, R (azbukou P) – republikové (významné v rámci jednotlivých republik). N (azbukou H) – místní silnice.

 

Teoreticky by měli celostátní silnice být lepší než republikové atd., což ale vždycky neplatí. Pokud jste se přece jenom rozhodli naplánovat si cestu dopředu (někteří umělci si nenechají říct), budete muset do svých propočtů zahrnout i roční období, denní dobu, dopravní toky a podobné věci. Běžná rychlost stopaře na běžné silnici v Rusku za dne a v létě je kolem 50 – 60 km za hodinu. Což téměř odpovídá běžné rychlosti na silnici. V zimě se rychlost kvůli náledí snižuje a stírá se i rozdíl mezi osobním a nákladním autem. Na jaře, většinou koncem dubna-začátkem května se v Rusku „suší“ silnice. (Po roztání sněhu by se blátivé cesty mohly přílišnou dopravou rozjezdit na ****) Vozidla s větší hmotností mohou jezdit s omezeními na speciální povolenky, které stojí majlant.

 

Vozidla bez povolení jsou pak každou policejní hlídkou pokutována. V souvislosti s tím se na silnicích, kde převládá nákladní doprava, značně zmenšuje počet projíždějících vozidel. V polárních oblastech a na severu se v zimě koná tzv. polární noc. Kdy slunce prakticky nevychází, nebo jen na chvíli. V létě je tu ale polární den, kdy je vše naopak. Rychlost dopravy pak buď klesá nebo stoupá. V noci doprava na průměrné silnici ustává (nejhorší čas je zhruba od 2 do 5 hodin ráno), mimo hlavní trasy a v oblastech s výskytem banditů klesá až na nulu, což má za následek dlouhé stání na jednom místě. Pokud nemáte vybavení k přenocování a nevíte jak se v noci správně stopuje, pak tam můžete stát až do svítání.

 

Existuje ale takový jev: na důležitých cestách slábnoucí denní doprava dává za vznik specifickému druhu nočních, rychlejedoucích řidičů, kteří se snaží vyhnout zbytečnému předjíždění přes den. Díky tomu se šikovní stopaři na takových trasách jako Moskva-Petrohrad mohou pohybovat ještě rychleji než ve dne.

 

Kromě věcí jako změny v dopravní situaci (noc, náledí, počasí) je dobré počítat i s typy vozidel. Např.: ráno (cca od 7 do 9) a večer (18 – 21) se na silnicích projevují nejvíce místní řidiči, hlavně v okolí měst a v místech s hustým osídlením. Je jasné, že dostatek místních řidičů zrychluje dopravu stopem. Na hlavních tazích a mezi velkými městy tak uvidíme různé „vlny“ aut, která se snaží dorazit do cíle v podobný čas, většinou večer. Petrohradská vlna typicky vyjíždí ráno z Moskvy, aby večer dojela do Petrohradu či okolí. Hodně kamioňáků zase nocuje několik desítek km před velkým městem, aby se vyhnuli potížím s hledáním místa k parkování a městskými mafiány, na to je nutné pamatovat. Nehledě na to, že na vesnici se v noci chodí hlavně pěšky.Jsou i obce s velkými podniky (ropný průmysl, chemičky, elektrárny), které k sobě přitahují hustou dopravu celoročně i v noci. Příkladem je třeba město Kiriši (Leningradská obl.), kde je rafinérie kam se stahují cisterny z širého okolí.

 

Existují dva diametrálně odlišné způsoby stopování (my se bavíme jen o aspektech urychlování přepravy): 1) stopovaní na supr místech s auty na dlouho vzdálenost. 2)jet s místními řidiči co nejdéle, dokud vás vezou na čemkoliv co aspoň trochu jede. Zkušenosti PLASu hovoří o tom, že oba způsoby jsou v podstatě rovnocenné, co se týče výsledků. To platí ale jen pro ostřílené stopaře.

 

Začátečník bude cestovat rychleji, když bude stopovat na oněch supr místech. Taktika používání místních šoférů je výhodná při husté dopravě, třeba na výjezdu z města nebo při jízdě na „vlně“. Nebo v zapadákovech, kde skoro nic nejezdí a když už, tak dojedete maximálně do okresního města. Na hlavních tazích je prakticky vždy výhodnější první strategie.

 

VÝBAVA

Budou se vám hodit tyto věci: sirky nebo zapalovač, to je základ pro přežití. V případě sirek je důležité vodotěsné balení i se škrtátkem!! Pro udržení ohně jsme dřív používali plexisklo, dnes si můžete koupit třeba tuhý líh v tabletách. K němu seženete i jednoduchý vařič, která se dá nosit i v kapse. Lékárnička, vč. běžných prášků na žaludek a proti průjmu, analgetik, něco proti bacilům a obvazy. V zimě je na cestách hodně havárií, tak si těch obvazů vemte víc. Ostatní je věc vkusu. Pokud rádi vyrážíte do divočiny, tak si berte i kompas, láhev na vodu či na benzín do vařiče. Vařič jsem nikdy nebral, protože ho nemám ale při cestách do míst, kde je málo dřeva (step) je lepší si ho koupit.

 

V lese se vám bude hodit sekera, ale jen když jedete na delší dobu, jinak nemá cenu se s ním tahat. Hodinky a svítilna jsou samozřejmost. Izolepa nebo kobercovka jsou kolikrát nejlepším přítelem stopaře. Spravíte s nimi rozervaný batoh či oblečení aspoň do doby, než ho pak doma zahodíte. Spolu s tím pomůže i jehla a nit. Moskytiéra vás ochrání před hmyzem v bažinatých místech, kterých je všude hodně. Dva nebo tři metry šňůry vrátí život i rozbitému stanu. Na cestách se neobejdete bez nože, řežete s ním jídlo a dá se s ním dělat i spousta jiných věcí.

V závislosti na vašem zjevu se budete potýkat s nebývalým zájmem policie o vaši osobu. Je jim jen o to jedno – váš pas. Tak ho neztraťte. Z papírových věcí budete mít ceduli na stopování, atlas, někdo má rád turistické mapy různých měřítek. V poslední době jsou k dostání i docela fajnové automapy jednotlivých oblastí. Sešit, tužka, propisky (píšící) přináší radost z tvoření, knížka zase radost z poznání. K životu a ke spánku potřebujete následující věci: v létě karimatku, která chrání před chladem od země, spacák, igelit nebo celtu pro ochranu před deštěm. Musí mít dostatečné rozměry, aby vás ochránila před deštěm ze všech stran a dalo se s ním spát i třeba v mokré trávě. V zimě je potřeba kvalitní spacák a karimatka, nic odlehčeného protože mráz může zabíjet. Ideální bude i stan, který ochrání před větrem. Hygienické potřeby abyste si zachovali alespoň trochu důstojný vzhled. Jídlo si vyberte sami dle chuti.

 

Teď něco o výbavě, kterou budete potřebovat přímo na silnici. Oblečení by mělo chránit před vlivem počasí a zároveň musíte být vidět, takže to bude chtít jasné barvy a reflexní prvky, které odrážejí světlo. Radit ohledně oblečení je jinak ale zbytečné. Každý má svůj styl a vkus a oblečení si vybírá podle toho. BTW. Petrohradská liga má svoje vlastní žluto-černé kombinézy, které nosí na stopařské závody a při dálkových expedicích. Jsou dobře vidět v odrazu světel. Svítilnu, s červeným filtrem. Ideálně čelovku. Díky ní vás řidič uvidí už zdálky. Hodí se i různé odrazky apod. Reflexní prvky je dobré mít kvalitní i na oblečení, levnější se časem sedřou.

 

Doporučuje se hlavně reflexní pruh na nohách, kam míří světla aut. A taky na zádech pro větší bezpečnost.

 

V zimě často promrzají chodidla, když nic jiného nemáte, tak pomůžou natrhané větve pod nohami jako izolace. Pokud se vám chce spát v nevhodnou dobu, tak zkuste něco žvýkat. V Rusku zkuste plody Eleuterokokoku ostnitého, kterému se říká „sibiřský ženšen“ Batoh při stopování pokládejte před sebe, může vás trochu ochránit při srážce s autem, hlavně v zimě.

 

POZICE

Aneb místo pro stopování. Pozice je buď dobrá, nebo špatná. Obojí se určuje podle dvou kritérií: možností pohodlně zastavit a časem, který má řidič na to, aby si stopaře všiml. Čím snadněji lze zastavit a čím dřív si tě všimnou, tím lépe. Důležité: 1) Nejdůležitější je nízká rychlost aut, třeba u ostré zatáčky. 2) Existence místa pro zastavení, může být široká krajnice nebo cesta s nízkým provozem, kde lze zajet ke kraji. 3) Snadné brzdění, určitě ne pod prudkým kopcem nebo v místě s náledím. 4) Snadný rozjezd, určitě ne v hlubokém sněhu, trávě. Radši na udusané zemi, ale nikdy v prudkém stoupání, hledejte rovinu.

 

Místa v kopcích jsou na nic. Radši vylezte až nahoru, kde se stoupání láme. Skvělá místa jsou obyčejně tam, kde se doprava trochu zadrhává. Jsou to přejezdy, velké výmoly, rozcestí, v Rusku třeba checkpointy dopravní policie. Zvýšená pozornost řidičů a nižší rychlost nám hrají do karet. Stopovat je potřeba za takovým místem, to je jasné. Před ním se na vás řidiči nebudou soustředit. Zatáčky jsou také vhodné na stop, hlavně ty levé. U pravých je lepší podejít na 10 – 15 metrů a stopovat tam, aby ji řidič nemusel řezat tak zprudka.

 

V noci je kritérium osvětlení, které najdete u přejezdů, v obcích nebo u policie. Stát se musí za světlem abyste měli osvětlený obličej. Stopovat v obcích ale není nejlepší varianta, ideálně si vyberte místo u poslední lampy na konci vesnice/města u cedule s názvem. Ta cedule má totiž i rituální význam a osvobozuje od měšťáckých komplexů.

 

V zimě se místo hledá hůř. Krajnice se neprohrnují, což kolikrát platí i o silnicích samotných, hlavně mimo hlavní tahy. Pokud už stojíte v cestě, po kolena ve sněhu, tak si dávejte bacha na auta, co jedou zezadu. Jinak by řidič musela řešit dilema, jestli srazit stopaře, nebo to strhnout do protisměru a srazit se s autem co jede naproti. Lepší je včas uskočit ke kraji a stopovat tam. V zimě je obzvlášť dobré vybrat místo, kde se dá nejet zastavit ale i rozjet.

 

TECHNIKA

Technika stopování zkušeného stopaře se liší od techniky stopaře nezkušeného přítomností zrakové komunikace s většinou řidičů. Té se dosahuje pomocí několika prostředků: gest, postoje, pohyby. Stopař hlavně musí vypadat jako součást silnice a ne okolí. To platí jak pro cestu na venkově tak i pro rušnou ulici. Základ stopařského gesta vůbec netkví v pěsti s vztyčeným palcem nebo v dlani. Gesto musí řidiče zastavit. Podívejte se, jak řidiče zastavují policisté, dělají s naprostou sebejistotou, která stopařům někdy chybí. Komplexy, které musí překonat nejsou totiž z nejslabších. Pro úspěšné zastavení auta přitom vůbec nemusíte vbíhat řidičům do cesty. To je docela nebezpečné a řidiči z toho mají strach. Při stopování musí řidič vidět, že stopujete konkrétně jeho. Dívejte se mu do očí, jinak to nemá cenu. Zase to ale nepřehánějte. Pokud je doprava hustá, tak nelovte každé auto očima. Zkuste třeba každé třetí. Nezvedejte ruku moc brzo, vypadá to idiotsky. Řidič ale potřebuje nějaký čas na reakci, chce to vychytat ten správný okamžik. Když aut moc nejezdí, tak zkuste udělat pár kroků ve směru přijíždějícího vozu. Držte se v rozumné vzdálenosti od kraje cesty, ne moc daleko ani ne moc blízko aby auta měla místo na předjíždění. Hlavně kamiony dovedou jet dlouho vedle sebe a zajíždět i na krajnici. Tohle platí pro léto a den.

 

Teď o nočním stopu. Faktor vybavení je tady zásadní, jinak je stop spíše loterie. Noční stop na rychlostní silnici vypadá asi tak: použijte svítilnu, dokud je auto ještě daleko, řidič ubere na rychlosti a bude zvědavý, co jste zač. V klídku počkejte, dokud se nepřiblíží. Poté klidně zvedněte ruku, ideálně s nějakou odrazkou nebo reflexním prvkem či svítilnou. Ze začátku se může stát, že kvůli vaší nejistotě auta jen přibrzdí a projedou okolo s nohou na plynu. Berte to v klidu, nikdo nemá povinnost zastavit! V noci je možné, že auta budou zajíždět více ke kraji takže pozor na krajnicích. Blbé je když v protisměru jezdí hodně aut, protože vašim řidičům do očí a ti skoro nic nevidí. Pro ilustraci:

 

> jednu zimu jsem stopoval mezi Petrohradem a Moskvou, obec Vyšnij Voloček jsem projížděl v Kamazu. Ještě jsme ani nevjeli do města, pouliční lampy začínaly totiž až za cedulí, když jsme s řidičem uviděli dvě divné bílé věci pobíhající asi metr a půl nad zemí. Přibrzdili jsme a koukali jsme na ten divný jev. Až když jsme projeli okolo, tak jsme si všimli chlapa, co nesl dva bílé kýble.

 

Dávejte taky bacha na to, že v noci hodně řidičů usíná a počítá s tím, že pokec s vámi je od toho zachrání. Spát v noci, ve stopnutém autě se prostě nedělá, navíc je to nebezpečné.

 

V zimě se stopuje hůře kvůli náledí a krátkým dnům, o chladu a mrazu nemluvě. V zimě je třeba stopovat tak aby řidič měl víc času na reakci (dřív zvednout ruku). Další specifika viz kapitola o taktice.

 

Technika stopování ve dvojicích Stopovat nemusí oba, vypadá to hloupě. Stejně hloupě vypadá, když ten druhý třeba spí na batohu. Taktika stopování po dvojicích „po proudu“ s hledáním vhodné pozice vypadá asi takto:jeden stojí na místě a stopuje, druhý poodejde několik desítek metrů tak aby viděl na prvního, a začne stopovat taky. První se vydá směrem k němu, ale zastaví se až za ním a začne stopovat. Takhle se střídají až dokud se nedostanou do cíle buď stopem, nebo pěšky. Při husté dopravě jeden stopuje a druhý mluví s řidiči. Když se v noci vezete ve dvou stopem, tak jeden může udržovat řidiče vzhůru a druhý potají spát. Hlavně nespat otevřeně, to řidiče uspává taky. Na pozici udržovače bdělosti se můžete střídat.

 

TAKTIKA

Hlavní a jednoduchá taktika – neodjíždět prvním autem, pokud jede jen kousek. Když už stojíte na dobrém místě tak toho využijte a nasedněte jen do vozu, který vás doveze dostatečně daleko nebo pokud zjistíte (z mapy nebo od řidiče), že po cestě bude další vhodné místo. Například: šofér tvrdí, že na nějaké zapadlé odbočce zabočí ze silnice na cestu do svojí dědiny. Dvacet km před odbočkou je ale přejezd, odkud se dá skvěle stopovat. Pak není co řešit, vystupte tam. Jestli stojíte na úplně pitomém místě (rovný úsek pod kopcem), potom odjeďte s čímkoliv, co se namane, horší už to nebude.

 

V noci je dobré se od řidiče informovat na osvětlení u těchto míst, případně na existenci postů policie. Pokud potkáte osvětlený checkpoint dopravní policie, tak vystupte tam i kdybyste mohli jet ještě 150 km dál. Lepší místo na stop nenajdete. Obyčejně se checkpointy nacházejí u hranic oblastí. Hranice oblastí jsou obecně hůře stopovatelné, protože je tam méně místní dopravy. Často se výborná místa kazí tím, že někde za nimi je rozcestí. Většina řidičů pak ukazuje, že odbočuje. Tady je důležité pochopit, že taková odbočka existuje a dostat se na ní.

 

Města dělíme na ty s obchvatem a bez. Ty první jsou pro autostop lepší, nemusíme lézt do města. Problém je, že některé obchvaty nejsou u řidičů úplně populární a všichni jezdí skrz město. To se dá zjistit od řidiče, který vás tam veze, nebo to poznáte z řídké dopravy. Občas obchvat vypadá jako normální městská ulice, v tom případě viz dále.

 

Města bez obchvatu mají často nějakou hlavní ulici, která slouží jako průjezdní, tím se stop ve městě ulehčuje. Pokud je situace složitější, pak je lepší dojet k výjezdu z města v MHD. Zeptejte se dopředu řidiče jak daleko to je od jeho konečné k výjezdu. Když je to blízko tak směle jeďte až na konec. Pokud je to daleko a město je malé na důležité cestě, tak je lepší zastavit na začátku města a stopnout si auto jedoucí skrz. U velkých měst bez obchvatu, která leží na velkých řekách je zvykem, že zde není mnoho mostů. Je dobré si stopnout auto, které jede na opačný břeh. Z menších obcích stačí vyjít pěšky.

<PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                       DALŠÍ KAPITOLA>

Ondřej Vokatý

Tenhle web mám na svědomí já, píšu na základě zkušeností ze svých cest od Petrohradu po Kamčatku. Dřív jsem jezdil převážně sám, ted jezdím převážně se zájezdy jako průvodce. Vystudoval jsem ruský jazyk se zaměřením na cestovní ruch, kromě práce průvodce také překládám a tvořím itineráře pro zájezdy či vaše pracovní a soukromé cesty po Rusku.

3 Responses to Autostop

  1. […] DALŠÍ KAPITOLA > […]

  2. […] <PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                                                                                                                                             DALŠÍ KAPITOLA> […]

  3. Tereza napsal:

    Vše nejlepší do Nového roku, štěstí-zdraví-peníze a mnoho čtenářů a dobré oko na dobré fotky přeje Tenisák z Live

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Written by Ondrej Vokaty