. Články Rusko

Články

Zvedání mostů v Petrohradě

Vzácně se zvedají mosty i ve dne. třeba tady, na den VMF 2017

Nenavštívit zvedání mostů v Petrohradě je skoro hřích. Původně čistě praktická věc se změnila v turistickou atrakci, Které přitahuje tisíce turistů z celého světa a rozčiluje tisíce řidičů z celého Petrohradu. Ti pak musí jindy krátké úseky objíždět cestami, které trvají dlouhé desítky minut. Asi proto se celá akce odbývá v noci, kdy to tolik nevadí.

Rozpis zvedání mostů najdete na webu mostotrest-spb.ru, společnosti, která mosty ve městě spravuje (a že jich tam je). Je dobré se podívat každý den večer, zda se mosty skutečně zvedají a nejsou nějaké změny v časech. Každý most má svůj grafik, který se liší a málokdy se zvedají všechny mosty v jednu noc.

Tutovka je Palácový most u Ermitáže. Zvedá se nejdříve tj. po jedné hodině ráno. Navíc je celkem snadno dostupný, kousek od něj leží stanice metra Admiraltějskaja.

Nejhlubší stanice metra na světě, 80 metrů pod povrchem.

Nejhlubší stanice metra na světě, 80 metrů pod povrchem.

Bydlíme na nábřeží fontánky a tak jedeme jen dvě stanice po fialové lince, právě na Admiraltějskou. Je to jedna z nejmladších stanic Petrohradu, otevřená byla v roce 2011. Zároveň se jedná o nejhlubší stanici na světě. Leží v hloubce 80 metrů pod povrchem.

Námoční tématika je vidět i ve výzdobě.

Námoční tématika je vidět i ve výzdobě.

Cesta eskalátory nahoru trvá okolo 4 minut. Interiér stanice mám nejradši ze všech právě tady. Velký vzdušný prostor obložený mramorem a malby s námořní tématikou. Chybět nemůže hlavně můj oblíbený Andrejevskij flag, tradiční vlajka ruského loďstva už od carských dob.

Po výjezdu nahoru stačí sledovat davy proudící na osvětlené palácové náměstí a neméně zářící Ermitáž. Za ní už se rozkládá nábřeží s davy turistů, pouličních muzikantů a prodavačů občerstvení. Držíme si peněženky a dereme se dopředu, kapsáři zde mívají žně. V žádném případě není nutné přecházet na druhou stranu, jedině pokud byste na protějším Vasiljevském ostrově chtěli strávit nějakou tu hodinku, než se most spustí.

Koukat na most se dá z obou stran. My ale směřujeme na oblíbené místo za budovou Admirality. Je taky možnost využít nabídek pouličních prodavačů výletů a zaplatit si plavbu lodí pod zvednutými mosty. Na hladině malé Něvy už je vystrojená celá flotila vyhlídkových plavidel, čekajících až to vypukne. Těch nákladních, kvůli kterým se most zvedá, je rok od roku méně a méně, mám ten pocit.… Celý článek

Petrohrad – stručný průvodce

Petrohrad je druhé největší a z turistického hlediska rozhodně nejzajímavější město v Rusku. Na rozdíl od Moskvy má pouhých 5 milionů obyvatel a atmosféra je tam poněkud po klidnější a kulturnější. Od ostatních ruských měst se liší svým evropským vzezřením, což ostatně byl záměr se kterým ho Petr Veliký nechal vystavět.


Letecky do Petrohradu
Nejjednodušší spojení z České republiky do Petrohradu je letadlem. Na trase mezi Prahou a Petrohradem operují společnosti ČSA a Rossiya Airlines. Ideální doba odletu je v dopoledních hodinách. Po dvou a půl hodinách vystoupíte na letišti Pulkovo, kde si zároveň musíte posunout hodinky dopředu o jednu nebo dvě hodiny. V Rusku se posledních několik let totiž pořád mění časová pásma a ruší se a znovu zavádí letní čas.
Ceny letenek
Příjemnou změnou posledních let jsou výhodné ceny letenek. Ty začínají na 5 tisících za zpáteční let z Prahy. Oproti dvojnásobné ceně ještě před 5 lety je to značný pokrok. Ceny jsou ovšem dost proměnlivé takže doporučuji nakupovat letenky s předstihem.
Tipy na ubytování v Petrohradě

Luxus:

Lepší standart:

  • Herzen House, Bolshaya Morskaya st.25 Přímo v centru, pár kroků od Ermitáže, skvělé snídaně.
  • Kamerdiner, 6 Ozernoi Pereulok (Metro: Ploschad Vosstaniya) Malý hotel blízo Moskevského nádraží.
  • Matisov Domik, Matisov Island (near the Mariinsky Theatre),  Malý hotýlek. ¨pěkná budova – jediná taková v okolí. Pěkné čisté pokoje

Hostely, ceny tak od 400 rublů za noc (200 Kč)

Cubahostel, Kazanskaya 5, 4th floor

Mozaika (Мозаика Хостел), Ligovskiy Prospekt #50

Underground Hall, Voznesenskij prospekt 41

Location Hostel
Doprava po městě
Petrohrad má metro sestávající z 5 linek. Vzhledem k velikosti města to není bůhví jak rozsáhlá síť, takže zastávky jsou od sebe občas vzdáleny dost daleko (neplatí pro centrum ). Přesto je to nejrychlejší způsob dopravy, který se vyplatí používat přednostně. Pokud jste ubytování blízko stanice metra, bude vaše cestování po Petrohradě rychlé a pohodlné.… Celý článek

Krugobajkalská železnice – jak naplánovat cestu

Krugobajkalka - stará část Transsibiřské magistrály

Krugobajkalskou železnici nemusím cestovatelům nijak zvlášť představovat. Je už dost proslavená různými cestopisy a reportážemi, ba dokonce o ní vyšla v češtině kniha s názvem „Krugo Bajkalka: historie Transsibiřské železnice na pobřeží Bajkalu“ od Václava Turka. Tu můžu vřele doporučit hlavně železničním fanatikům. Je to nepoužívaná část transsibiřské magistrály o délce asi 90 km, která vede podél břehu Bajkalu. Je zde spousta tunelů, mostů a kamenných galerií. Významný turistický cíl.

Plán tratě

Plán tratě


SANYO DIGITAL CAMERA

Krugobajkalka je jedno z nejhezčích a nejlépe dostupných míst na Bajkalu. Nejlepší bude projít ji celou pěšky nebo alespoň projet turistickým vlakem. Potřebujete tak dva nebo tři dny, pokud se tu chcete alespoň na chvíli zastavit a zakempovat. Po irkutských hostelech jsem potkal docela dost cizinců skuhrajících, že to nestihnou, jelikož si na to vyhradili den a to ještě ten, kdy vlak nejede ani jeden. Projet celou Krugobajkalku bez vystupování z vlaku (5 hodin na zadku) nebo v extra turistickém vlaku (s pauzami na vystupování) je i s návratem do Irkutsku na celý den. Přijedete až večer kolem 21 – 22 hod.

Domorodý dopravní prostředek

Domorodý dopravní prostředek

Pěšky

Výhoda: můžete si vybrat směr odkud vyrazíte a nejste vázáni na jízdní řád. Startovní body jsou dva – Port Bajkal a Sludjanka (Kultuk). Do Port Bajkalu se musíte za pár rublů přepravit trajektem z Listvjanky (15 minutplavby přes Angaru). Jízdní řád trajektu se může měnit během ročního období, nejvíc spojů je provozováno samozřejmě v létě. Počítejte ale tak se 4 spojy denně.

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Do Sludjanky se nejstylověji dojede vlakem. Můžete dokonce přímo z Moskvy, snad všechny dálkové vlaky tu staví. Z Irkutsku je lepší využít osobní vlaky tzv. električky neb dálkové jsou drahé na takovou krátkou vzdálenost. Místním vlakem můžete navíc vystoupit o chvíli dřív nad Kultukem a ušetřit čas, neboť Krugobajkalská železnice začíná defakto tady. To samé platí i pro mikrobusy a autobusy, které sem z Irkutsku jezdí. Ze Sludjanky se sem dostanete pěšky taky, ale je to o 12 km pochodu navíc podél Transsibu (je tu široká cesta).

 


Samotná chůze podél trati je pohodová záležitost.… Celý článek

Jak cestovat metrem v Petrohradě

Zaplaťpámbu, metro v Petrohradu není ani zdaleka tak komplikované jako v Moskvě. Zatím má pouhých 5 linek. Je tady pouze jedna nuance, na kterou se ale můžete dopředu připravit. Do začátku si pořiďte schéma sítě linek. Na místě se neshání tak snadno. Ve stanicích a v soupravách jsou sice plánky vylepené na stěnách, lepší je ale mít něco v ruce abyste se mohli kdykoliv v klidu podívat kudy kam.

Mimochodem, některé firmy v Petrohradě využili příležitosti a začaly schéma linek tisknout na zadní strany letáků a vizitek vnucovaných lidem ve městě na ulici.


Pokud si budete plánky tisknout sami tak jedině barevně, budete mít snadnější orientaci. Ona nuance je v tom, že všechny přestupní stanice mají pro každou linku jiný název. Jakoby to byly dvě různé stanice, které spolu nemají nic společného. Propojeny jsou ale sítí přestupních chodeb pod zemí. Mají ovšem i samostatné vchody z povrchu.

Na mapě jsou křížení linek označena kruhy. Přičemž kruh je barevně rozdělen na poloviny (nebo třetiny), z nichž každá má barvu jedné u linek. U jednotlivého půlkruhu je název příslušné stanice, opět v barvě linky, ke které patří. Např. při přestupu z červené na zelenou se stanice na zelené lince jmenuje Mayakovskaya a na červené Ploščaď Vosstaniya.

 

 

Petrohradské metro

Petrohradské metro




Dá se to trefit i bez jakékoliv mapy, budete ale muset trochu víc protáčet mozkové závity.

Jinak je orientace v metru jednoduchá. Když už jste ve stanici metra, tak stačí jen znát název konečné stanice ve směru, kam jedete (viz plánek). Cedule i názvy následujících stanic jsou u každého nástupiště i v latince.

Usnadněte si přestupy

Pokud máte chytrý telefon, tak si stáhněte aplikaci se schématy chodeb ve stanicích. Nebudete muset tolik koukat po cedulích. Nejzrádnější v tomhle ohledu je stanice Technologičeskij institut 1 a 2. Zde jsou v jedné hale nástupiště dvou různých linek. Stává se, že neznalí jedinci ve snaze přestoupit automaticky přecházejí do jiného vestibulu. Přitom kolikrát stačí jen vystoupit ze soupravy a přejít na opačnou hranu nástupiště, odkud jim jede metro potřebným směrem.… Celý článek

Omezení letů z Pardubic do Ruska a nové linky z Prahy

SANYO DIGITAL CAMERA

Letos zjara (od 28.3.) dojde k zásadním změnám v letecké dopravě mezi Českou Republikou a RF. Společnost Transaero, která dosud létala každý den z Pardubic se přesunuje na letiště Praha. Tam dosud mohly jen ČSA a Aeroflot. Zajímavé je, že se nově bude létat na letiště Vnukovo.


Odletová hala v Pardubicích

Odletová hala v Pardubicích

 

Cestující z Prahy se tak konečně dostanou k letenkám za cenu kolem 6 tisíc tam zpět. Úprk z Pardubic celkem chápu, protože dosud se k příletu každého letadla z Ruska do Pardubic přistavovaly autobusy, jenž téměř všechny turisty okamžitě vezly do Prahy. Transaero se o tenhle přesun linek snažilo již delší dobu, takže to není velké překvapení.



Jako východočecha mě to trochu mrzí, poněvadž do Pardubic jsem to měl blíže. Navíc díky velikosti letiště tady bylo odbavení a všechny procedury daleko rychlejší než na velkých letištích. Aby to ale nikomu nebylo líto, tak dvě linky týdně do Pardubic zůstávájí. Bude se létat ve středu a v neděli do Moskvy. Linka do Petrohradu bude bohužel zrušena bez náhrady.

 

 … Celý článek

Expedice Winter Baikal 2015

1507865_1571464523086021_8105170662214953934_n

 

V únoru 2015 se na Bajkal vypraví dva čeští dobrodruzi, Daniel Kolek a Jan Haráč. Jejich cílem není nic menšího než přejít zamrzlý Bajkal od jihu až na sever. Půjde o téměř 700-kilometrový pochod v extrémních podmínkách. Počítat budou muset s mrazem, nevyzpytatelným počasím a trhlinami v ledu. Přitom se mohou spoléhat jen na sebe, protože akce proběhne bez asistence jakéhokoliv podpůrného týmu. Takovéto expedice si právem zasluhují pozornost z řad veřejnosti, proto jsem kluky požádal o krátký rozhovor.

 


1. Bude to vaše první cesta do Ruska nebo už máte nějaké zkušenosti s cestováním na Východ?

Pro oba to bude už třetí návštěva Ruska. Poprvé jsem se tam podíval po maturitě (2009) na Elbrus a potom v roce 2012 za vrcholem Bělucha v pohoří Altaj. To už bylo s Danem v rámci cesty do Mongolska. Rusko se mu asi zalíbilo natolik, že tam musel v roce 2013 jet znovu, do stejných míst jako já v roce 2009.

2. Neodrazoval vás někdo od cestování do Ruska kvůli politické situaci nebo obavám o bezpečnost?

To vůbec ne. V Rusku jsme ani jeden neměli nikdy konflikt a nevidím důvod, proč by tomu mělo být tentokrát jinak.

3. Jak se dá v Čechách natrénovat na několik stovek kilometrů dlouhý pochod po ledu?

Jak se říká při podobných akcích, nejde ani tak o to, co jsi dělal poslední dobou, jako o to, co jsi dělal celý život. Oba jsme od mala aktivně sportovali. V podstatě trénujeme neustále, akorát se to změnilo v tom smyslu, že máme v hlavách Bajkal.

Jmenovitě jde o běhání a tréninky v horách – Beskydech. Ty hory stíháme zhruba jednou za týden. Teď přes svátky se nějak nestíhalo. K tomu můžeme přičíst nějaké kliky apod., protože tělo dostane pohulit komplexně.

4. Jak jste čerpali informace ohledně plánování cesty, vyřízení víz, dopravy atd.? Kontaktovali jste někoho, kdo už podobnou akci absolvoval?


Jak už jsem říkal, není to první návštěva Ruska. Těch cest obecně za sebou už máme více, některé z nich bych nazval spíše expedicemi.… Celý článek

Work and Travel v Rusku

Západ slunce na jezeře Bajkal

Nadpis docela záměrně klame. Podobný program, jaký znáte z USA a jiných anglicky mluvících zemích, díky kterému můžete do dané země přicestovat, vydělat peníze a pak cestovat, v Rusku zatím nemají.

Při procházení internetu mě ale zaujal návrh jednoho obyvatele Alušty (Krym), který nabízí ubytování v sezoně zdarma, pokud mu pomůžete s opravou domu.


Něco podobného funguje v rámci  „Domů pro všechny“, což jsou projekty ruských cestovatelů, kteří zvou ostatní do pronajatých prostor v nějakém zajímavém místě. Podmínkou buď bývá právě nějaká výpomoc, nebo je to úplně zadarmo. Tento jev si ale zaslouží vlastní článek, ke kterému se snad jednou dokopu.

Pár záběrů z Alušty v exkluzivní kvalitě:

 


Tato konkrétní nabídka sice vyžaduje práci na domě, zato majitel nemovitosti nabízí pobyt až v řádu několika měsíců, takže jestli hledáte dlouhodobější útočiště na netradičním, ale atraktivním místě u moře, pak je pro vás Alušta jasná volba. Kontakt vč. telefonu najdete na profilu v ruské sociální sítí VK: https://vk.com/club82107776

 … Celý článek

Prohlídka Petrohradu během přestupu na letišti

 

Od roku 2015 bude možnost využít organizované prohlídky města při delším přestupu na petrohradském letišti. Cena je zatím neznámá, ale délka prohlídky bude okolo 4 hodin i s návratem zpátky na letiště.


Při cestě z Prahy se sice víc spojení do ruských měst nabízí přes Moskvu, nicméně výhodné nabídky s transferem v Petrohradě se občas naskytnou také. Pokud vám nebude líto peněz pak můžete dlouhé čekání na letišti využít tímto způsobem. Nezapomeňte ale, že pokud přes Petrohrad cestujete do jiné země, tak na vstup do města potřebujete vízum. O výjimce pro krátké organizované prohlídky, která tradičně platí pro výletní lodě mezi Ruskem a Skandinávií, díky níž vízum nepotřebujete, se zatím nejspíš neuvažuje.


Celý článek

Setkání s medvědem

medved

Medvěd je jedním z hlavních i když neoficiálních symolů Ruska. Setkání s ním je i přesto i pro velkou část Rusů vzácná a neřkuli poslední událost v životě. V tomto článku jsem sebral dohromady pár zkušeností ruských cestovatelů, kteří o svých „vstréčach“ s Míšou ještě můžou vyprávět.

Dospělý a zdravý medvěd, který ještě neokusil lidské maso, není raněný na vás nejspíš nezaútočí pokud na něj vyloženě nevybafnete zpoza rohu. Když ho nevyděsíte svým nenadálým zjevením se (tj. dozvěděl se o vás dřív než vy o něm), tak v klidu zalehnete někam do křoví nebo se rovnou po anglicku vypaří na klidnější místo.


Nebezpečné je narazit na něj právě při prosekávání se hustým porostem, kde medvěd odpočívá. Musíte o sobě dát vědět dopředu prostřednictvím rámusu, hlasitého zpěvu či rozhovoru. (I u nás se dochovalo staročeské úsloví „řvát jako na lesy“, a věřte tomu, že předkové neřvali v lese jen tak nadarmo, medvědů v Českém Království bylo dost).

Na expedice do tajgy se většinou chodí ve skupině několika osob. Tím je hluk zaručen sám o sobě. Přesto není od věci na sebe upozorňovat třeba pomocí obligátní rolničky a dalších vynálezů a výmyslů, třeba i samodělných. Trekkingové hole šíří hluk a vibrace díky nárazům o kameny, kmeny stromů, nemusíte se ani moc snažit.

Zkrátka je nutné, aby zvíře vědělo, že se někdo blíží. Ukecaný parťák na vandru je v tomto případě darem z nebes. Ideální je ten typ, co nezavře hubu od rána do večera. Medvědi o vás ví na půl kilometru dopředu a vy se opět nemusíte namáhat. Jen přetrpět to kecání.

Přesto můžete na medvěda narazit úplně nečekaně. Stačí se na chvíli zamyslet nebo potkat medvěda zabraného do pojídání cedrových ořechů, nehledícího na okolí, a najednou se ocitnete tváří v tvář. Všechny zdroje se shodují, že to chce zachovat klid. Utíkat stejně nemá cenu. Medvěd je zvíře, a tudíž má instinkt sežrat všechno co běží od něj. Čistě ze zvědavosti třeba. Je ale také možné, že po spatření vašeho vyděšeného obličeje vezme nohy na ramena a zmizí.

Co ale dělat když nehodlá odejít nebo jde dokonce k vám?… Celý článek

Kam vede v Petrohradě trubka ze záchodu?

v800_94vmnEtsZME

Petrohradem protéká řeka Něva, která není, jak známo, příliš čistá. Přesto až dosud nebylo jasné, zda se na znečištění podílejí pouze továrny nebo i domácnosti. Tuto otázku se ale rozhodla rozřešit partička místních ekologů.

Princip pokusu byl jednoduchý, na několika místech ve městě spláchli do záchodu záznamové zařízení s GLONASS (ruská GPS) a poté už jen pozorovali, co se bude dít. Ukázalo se, že vzorky se naprosto vyhnuli jakýmkoliv čističkám a zamířili rovnou do řeky Něvy, odkud se různými cestami vydaly až do finského zálivu. Trasu vzorků lze sledovat na webu projektu, který byl příznačně pojmenován „Cesta fekálií“.

Pikantní je zejména to, že fekálie z jedné části města protékají okolo elitního yachtklubu, kde opilí zbohatlíci často rádi skáčou v plavkách do řeky přímo ze svých luxusních plavidel-… Celý článek

Cesta na Krym: svéráz nové ukrajinsko-ruské hranice

passport

Na Krym se z Ukrajiny údajně nedá projet, povídají si babky na ulici. Z důvěryhodných zdrojů ale plyne, že je to možné. Přechod nové rusko-ukrajinské hranice před Krymem probíhá v klidu.

Pokud máte neutuchající touhy tento poloostrov navštívit, tak oproti dřívějšímu stavu se změnilo zásadně jen to, že budete potřebovat ruské vízum.


K žádné blokádě hranic momentálně nedochází a dá se běžně projet z Ukrajiny na Krym třeba vlakem, což je nejlacinější. Cesta přes Moskvu letadlem, nebo ještě hůř po zemi přes Kerč vyjde x-krát dráž a hlavně poslední varianta je časové harakiri, jelikož jsou známy případy, kdy cesta z Moskvy do Kerče kvůli zácpám trvala přes 70 hodin. Zase to ale musí být o to zajímavější zážitek.

Pár háčků to cestování přes Ukrajinské území ale má. Ukrajina považuje stále Krym za svoje území, a pokud při vstupu na něj neprojdete ukrajinskou pasovou kontrolou, tak jste považováni za zločince. Když na Krym přiletíte z Ruska a zase přes Rusko odjedete tak se o tom Ukrajinci samozřejmě nic nedozví, nicméně jsou případy, kdy si můžete zavařit. Ty nastanou právě když budete cestovat přes Ukrajinu.


Jak to nedělat – názorný příklad

  1. Přiletíte z Moskvy do Simferopolu a zpět do Čech jedete vlakem přes Ukrajinu. To je asi ta nejhorší možnost, protože vás hned na hranici s Ukrajinou čeká pokuta a nejspíš deportace. (Možná i pár dnů v chládku)

 

Proč? Pro UA je Krym jejich země, Vy jste přiletěli/přijeli a připluli z Moskvy a na nyní už ruském Krymu jste neprošli (logicky) ukrajinskou hraniční kontrolou. Hned na nové hranici mezi Krymem a Ukrajinou se zjistí, že nemáte Ukrajinské vstupní razítko v pase. Budou vám za to chtít přišít nelegální překročení hranic, což je trestný čin.

 

  1. Druhý případ je stejný akorát v opačném směru. Na Krym přijedete z Ukrajiny, projdete novou hranici kde je běžná rusko-ukrajinská hraniční kontrola. Nicméně Ukrajinci vám nejspíš vjezd na Krym nezapočítají jako výjezd z Ukrajiny. Vám to bude jedno, protože se domů vrátíte letadlem přes Rusko.
Celý článek

Roofriding – oblíbená zábava ruské mládeže

Na vlaku

Základy ježdění na střechách v Rusku byly položeny už za Velké vlastenecké války, kdy lidé prchali z obleženého Leningradu i na vagonech, ve kterých už nebylo místo. Kolik lidí při tom zahynulo nelze úplně přesně vyčíslit. Poté se tento druh dopravy používal hlavně mezi dobrodruhy, kteří chtěli ušetřit za jízdenku. Ti alespoň z větší části dbali na svoji bezpečnost, jelikož cílem bylo dojet v pořádku do cíle cesty. Dnes už by ale bylo na místě začít vést statistiku zahynuvších při roofridingu (rus. руфрайдинг). Tento nový druh zábavy je už léta módou mezi ruskou mládeží, která z nudy neví, co dělat.

Na vagonu metra

V moskevském metru se před několika lety zabili dva kluci, když vyšplhali právě na střechu vagonu metra. Bylo jim teprve dvanáct let, ale přesto se rozhodli vyzkoušet si adrenalinovou jízdu podzemím na vlastní kůži. Jedno tělo bylo nalezeno na stanici Kievskaja, ještě na střeše, se spoustou zlomenin. Druhý chlapec ležel v tunelu u stanice Pioněrskaja. Příčina smrti byla velice prostá. Jako ve všech akčních filmech se i v tomto tunelu nacházely příčky, na které oběti za jízdy narazily. Výsledek vyšetřování také nezklamal. Kdo dopustil, že se dvě děti dostaly na střechu vagonu, se nezjistilo.


Noviny hned začaly spekulovat o tom, že to byl extrémní pokus o sebevraždu. Pravdy ale na tom zřejmě moc nebude. Kdyby každý roofrider byl sebevrah, pak by takových sebevražd v celé Moskvě muselo být ročně několik tisíc. Stačí se podívat po ruských sociálních sítích a zjistíte, že stránek a skupin o ježdění na vagonech zvenčí jsou stovky. Celkově je tam okolo dvou tisíc aktivních uživatelů.

Hodně z nich nahrává svoje kousky na youtube. Normální člověk z toho dostává husí kůži. Z technického hlediska je ale zajímavé, že elektřina z troleje člověka nemusí zabít ani, když sahá na pantograf, který přivádí vysoké napětí do elektromotoru soupravy. Je ale fakt, že Rusové jsou obecně na adrenalinové ježdění zvyklí. Stačí se podívat na stav některých jejich silnic za Uralem, tak jaké cavyky s ježděním na vagoně. Pravda je, že lezení na střechu mi přijde méně šílené, než lehání si mezi koleje před průjezdem vlaku tak známé z filmu Knoflíkáři.… Celý článek

Letenky na Bajkal za 11 tisíc!

Západ slunce na jezeře Bajkal

Díky sledování kanálu cestujlevne.com, jsem se dozvěděl o další akci na letenky do Ruska. Konkrétně jde o letenky na Bajkal, tedy do měst Irkutsk nebo Ulan-Ude, která jsou obě na opačných stranách jezera a dělí je 450 kilometrů. Háček je v tom, že letět musíte z Berlína. Vzhledem k ceně, která je bezkonkurenční by to, ale nemuselo vadit, oproti cenám z Prahy ušetříte minimálně 4 tisíce. Nevýhodou je tak maximálně to, že se nesvezete Transsibiřskou magistrálou, zase ale ušetříte čas.


Bajkal - jih

Z Irkutsku na Bajkal je jednoduchá cesta. Z města jezdí mikrobusy – maršrutky do Listvjanky, což je hlavní centrum turistiky na Bajkale. Jízda trvá asi hodinu a cena je okolo 100 rublů. Alternativně lze využít jeden z příměstských vlaků a dojet do jižního cípu jezera, městečka Sluďjanky, odkud se dá vyrazit třeba na slavnou Krugobajkalskou železnici.



Z Ulan-Ude je cesta k jezeru delší. Můžete vyrazit mikrobusem směrem na Irkutsk, hlavní silnice kopíruje dlouho jihovýchodní břeh Bajkalu. Města v této části jezera jsou ale velmi industriální, takže je lepší dojet opět do Sluďjanky. Cena ale může být až 700 rublů, neboť řidič bere stejnou sumu jako za cestu do Irkutsku.

Další možnost je vyrazit na opačnou stranu-sever a jet autobusem na Usť-Barguzin. Odtud během léta jezdí lodě na opačnou stranu do Irkutsku, Listvjanky nebo na Olchon. Počítejte ale s cenou okolo 4000 rublů a s tím, že loď nejezdí zdaleka každý den. Jízdní řád je nutné zjistit dopředu před odjezdem.

Mezi Irkutskem a Ulan-Ude také jezdí dálkové vlaky, které staví i v některých mezilehlých stanicích. Jízdenky pořídíte od 1000 rublů v třídě plackart. Na některých vlacích dálkové dopravy je tady řazen běžný vůz k sezení s cenou od 600 RUR. Pokud nepojedete celou trasu mezi těmito dvěma velkými městy, ale vystoupíte někde u jezera, tak to bude samozřejmě levnější.

odkaz

 Celý článek

Jak vybírat místo v ruském vlaku

Na Transsibu

 

Fígl ruských vlaků je v tom, že všechna místa nejsou stejná. Dá se říct, že v jednom voze jsou některá místa lepší a některá horší. Pokud ale budete kupovat lístek na poslední chvíli, tak už bude většina míst vyprodaná a vybírat už nebude z čeho. Můžete pak být rádi, že na vás vůbec nějaké lístky zbyly.

Cesta např. Transsibiřskou magistrálou se ale většinou neplánuje ze dne na den, tudíž budete mít možnost lístek koupit v 45-denním předprodeji. V tomto článku se budeme věnovat nejlevnější a nejpoužívanější třídě plackart. V ní je totiž nabídka míst nejpestřejší. Zde získaná moudrost se dá ale částečně využít i v dražších třídách.

 

O jednotlivých vozových třídách se dozvíte v tomto článku.

Schéma plackartového vozu

Schéma plackartového vozu

 

Máme tu schéma rozložení lůžek v plackartovém voze. Plackart nemá jednotlivé kupé, respektive kupé jsou jen naznačené příčkami. U kraje postele už máte průchozí chodbu. Je tu celkem 54 lůžek, z toho část je bočních, na kterých se leží podélně s chodbou. Na začátku ještě podotýkám, že jízdenky v jednom konkrétním vagoně stojí pro všechna místa a na stejnou vzdálenost stejně. Za horší místo tak slevu nezískáte, ani si nemusíte připlatit za lepší.

Rusové mají poměrně jasnou představu o tom, která místa je lepší nebrat. Nejhůře z toho vychází právě ty boční. Protože cestující, kteří prochází vagonem, prochází bezprostředně okolo vás, zatímco u zbytku lůžek má většina lidí směrem k uličce natažené nohy a hlavou leží k oknu.

Plackart zevnitř

Boční místa tak zůstanou v prodeji nejdéle a kupují si je zoufalci, kterým už jiná možnost nezbyla protože zbytek už je obsazen. Kromě toho, že jsou bokem, mám podezření, že jsou kratší než běžná lůžka, což může vyšším jedincům činit nepohodlí. Oba konce lůžka jsou u bočních lůžek ohraničena příčkami, takže se tam nenatáhnete,

Spodní lůžko navíc slouží i pro sezení a jídlo. Prostřední část lůžka se překlopí a vysune nahoru, čímž vzniká stolek se sezením pro vás i pro pasažéra z vrchu.

Tím se dostáváme k základní otázce: spodní nebo horní lůžko?

Oblíbenější je samozřejmě spodní, které se prodává nejlépe. Nedá se tomu divit, protože na vrchní lůžko nevede žádný žebřík a je potřeba se tam vyšvihnout, což starším a fyzicky indisponovaným jedincům může dělat potíže.… Celý článek

Transsibiřská magistrála- cena a nákup jízdenek

Fotografie0023

Transsibiřská magistrála a koupě lístků je nejčastější dotaz, který mi sem chodí. Na českém netu je o tom dost stránek ale kloudná informace žádná. Navíc vzniklo spousta fám, které vás od cesty na Sibiř můžou tak akorát odradit. Dříve mohl být nákup jízdenky na Transsibiřskou magistrálou trochu problém, v době internetu to ale není o moc těžší než si koupit jízdenku na vlak z Prahy do Kolína. V tomto článku se dozvíte více.

Mýtus: Cena jízdenky na transsibiřskou magistrálu je šíleně drahá

Tohle je oblíbená fáma. Je pravda, že mezi Moskvou a Pekingem jezdí luxusní turistické vlaky s cenami jízdenek, které se pohybují v tisících dolarů.

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Jeden takový jsem potkal ve stanici Tajšet, kde se Transsibiřská magistrála dělí na dvě tratě (Začíná tam odbočná Bajkalsko-Amurská magistrála). Má to výhodu, že takový vlak staví v zajímavých místech na delší dobu a můžete si někam vyrazit.

Transsibiřská magistrála ale není oddělená trať, patří celoruské síti železnic a jezdí po ni hlavně běžné vlaky. Většina je tedy nákladní a převáží hlavně suroviny nebo šméčko z Číny k nám do Evropy. Mezi nimi se proplétají dálkové osobní expresy a Rusové je normálně využívají k dopravě na kratší i delší vzdálenosti. Cena jízdenky odpovídá vozové třídě, přičemž ty nejkomfortnější vagóny mohou být dražší než letenky. V roce 2013 jsem například zaplatil za jednosměrnou jízdenku Moskva – Irkutsk v nejnižší třídě (plackart) dal asi 6500 rublů, což bylo tenkrát necelé čtyři tisíce korun.

Více o třídách vlaků v Rusku se můžete dočíst zde.

Mýtus: Lístek na Transsibiřskou magistrálu nejde koupit přes internet

Lístky se prodávají pouze 45 dnů dopředu, proto je možné, že se vám na webu nic neukáže, jelikož se snažíte nakoupit půl roku dopředu. Je ale dobré po zahájení prodeje s koupí neotálet, protože počet míst není nekonečný a může se stát, že vlak se během prvních týdnů vyprodá nebo neseženete místa vedle sebe a budete se muset rozdělit do několika vagónů. Kdo cestoval na Sibiř před deseti a více lety a kupoval jízdenky až v Moskvě, to asi zná. V Čechách bylo v té době možné prý koupit lístky v Čedoku a s potížemi i u ČD.… Celý článek

Moskevské metro bude od listopadu 2014 nabízet vícedenní jízdenky pro turisty

311772.483xp

Proslýchá se, že v Moskvě bude od listopadu 2014 zavedeno výhodné jízdné pro turisty. Konkrétně se jedná o lístky platné současně jak v metru, tak i v povrchové MHD. Jízdenky budou ve variantách na 3 a 7 dní, stejně jako je běžné v západních městech, čímž se Moskevské metro opět dostává  daleko před Petrohradské, kde nic takového neplatí a cestující si musí kupovat buď obstarožní žetony nebo karty na určitý počet jízd.

Cena nových jízdenek by měla být 400 a 800 rublů za tři, resp sedm dní..

V Moskvě už delší dobu lze koupit i jednodenní jízdenku za 210 rublů. Při kurzu 0.6 Kč za rubl a rozlehlosti Moskvy jsou výše uvedené jízdenky skoro zadarmo. VNapříklad v Praze stojí jednodenní jízdenka tuším 160 Kč.… Celý článek

Přímou linkou do Petrohradu za necelých 6000?

SANYO DIGITAL CAMERA

(Aktualizováno 27.7.14) – Realita posledních dní má zřejmě i pozitivní efekty pro cestování mezi Ruskem a Prahou. Cena letenek na trati Praha- Pulkovo (Petrohrad) se nyní pohybuje okolo 5300 Kč u Aeroflotu a 5800 u ČSA. Jak dlouho bude tato výhodná cena platit nelze s jistotou určit, nicméně, aktuální nabídka za tuto cenu platí od srpna 2014 minimálně do října. Zprávy posledních dnů mluví o značném poklesu přílivu turistů z Rf, kteří tvořili většinu pasažérú na těchto linkách. Některé lety jsou dokonce z ekonomických důvodů obsluhovány letouny s kapacitou pod 100 osob.

Pro koupi letenek využijte buď přímo stránky uvedených společností nebo jakékoliv rezervační weby, které jsou všem dostatečně známy.


PS ceny přímých letů do Moskvy u těchto společností si udržují svoji běžnou cenu okolo 10 000 Kč…… Celý článek

Zájezd do Petrohradu očima průvodce 3/5

Dnes máme budíček proklatě brzo. Odchod z hotelu jsem totiž nařídil už na půl 9. Vlaky do Carského sela jezdí  jen do 10, pak až po obědě. Já chci jet nejpozději v 9 20. Na nádraží to sice není daleko, jenže s touhle partou nemůžu očekávat žádné rychlé přesuny. Proto vyrážíme tak zbytečně brzo.

Když jsem se 8 : 27 zjevil na recepci, tak na mě opět nastoupila stará známá šestice. Tentokrát se zásadním požadavkem. Ani mě nepustí ke slovu a oznamují, že vlakem rozhodně nepojedou. Cestou na nádraží by totiž zmokli (venku střídavě pršelo). Rezolutně požadují, ať seženu autobus.

Když pominu to, že sehnat z fleku autobus chvíli může trvat a my máme lístky objednány na konkrétní čas, který bychom nemuseli stihnout, je tohle celý docela drzost. Program zájezdu viděli ještě před zaplacením a výlet vlakem tam byl jednoznačně uveden. Že si nevzali deštník, je jejich věc. Ostatní byli na špatné počasí připraveni.

Zbytek zájezdu navíc na placení extra peněz za autobus není zvědavý. Takže šestka může jet na nádraží taxíkem a počkat až tam dojdeme, jinou možnost nevidím.  Sami jet nemůžou, protože máme skupinový lístek.

Cestou na nádraží mi pak pár lidí říká, že bych se s nima neměl tolik mazlit. Pán s holí dokonce dostává přezdívku „Děda organizátor“. Asi bych vážně měl přitvrdit. Říkám si, že když se na nádraží neukážou do odjezdu prvního vlaku, tak jedeme bez nich. Když jsme došli k nádraží, tak už na nás ale čekali. Pro taxikáře to musel být teda kšeft.

Zbývá už jen koupit ty jízdenky. Rezignoval jsem na vybírání peněz, protože každý mi dává sto rublů a já nemám nazpět. Prostě jim to nacvakám v automatu, oni tam strčí peníze a dostanou zpátky drobný. Jak prosté, milý Watsone!

Projít přes turniket se ale ukázalo těžší než v metru. Čtečka kódu je háklivá na sebemenší ohnutí jízdenky, takže půlka zájezdu se přes ně málem nedostala. Nakonec to ale zvládli. Mě začal znepokojovat jen fakt, že už bylo čtvrt a na informační tabuli nebylo napsáno, který vlak je ten náš. Konkrétně tu stojí tři soupravy, tak se ptám dozorčí u turniketů:

„Nevíte jakej vlak jede do Carského Sela?“

„Všechny…“

„No dobrý, a kterej jako první?“

„Tenhle!“ Ukazuje prstem na krajní soupravu.… Celý článek

Zájezd do Petrohradu očima průvodce 2/5

Zvonění budíku je ta nejprotivnější věc na světě. Hlavně, když se dost nevyspím, což je i případ dnešního dne. Bílé noci mi prostě, nedávají spát ani když si v pokoji úplně zatáhnu závěsy. Po probdělé noci navíc bývám nevrlý.

Jediná šance, jak si zlepšit náladu, je dobře se nasnídat. Sbíhám dolů a nestačím valit bulvy. Nikde nikdo a předemnou hory jídla: párky, vajíčka, sýr, šunka, několik druhů salátů, pečivo palačinky a bůhvíco ještě. Škoda, že ráno nemám takovej hlad jako večer! I tak se ale můžu nacpat až do alelujá. Tenhle hotel se mi fakt začíná líbit.

Sraz s klienty mám domluven na devátou. Včera jsem vyzvěděl, jak to chodí s těmi doubledeckery a můžu tak pomalejší část nasměrovat, tam kam chtějí. Zabiju tím dvě mouchy jednou ranou. Lidi budou spokojený a semnou zůstane ta rychlejší skupina. Do města pojedeme ještě společně, takže šance, že se sami ztratí už na začátku dne, se minimalizuje.

Vystupujeme přímo na Něvském prospektu, na dohled od chrámu Spas na krovi.  My ale nejdříve jdeme podél prospektu, směrem k nepřehlédnutelné špici na věži Admirality. Šestice se mezitím odebrala opačným směrem, na náměstí Ostrovského, odkud pojedou autobusem.

Rovnou přecházíme na druhou stranu, ke Kazaňské katedrále, kde začínám s výkladem. Postupně se takhle posunujeme směrem k Zimnímu paláci. Celou dobu musím sledovat čas. V 11 hodin se totiž mám v Ermitáži setkat s překupníkem, který mi prodá lístky do Kateřinského paláce. Na tom stojí celý zítřejší program.

Asi bych měl být méně ukecaný. Tahle krátká procházka mi s výkladem trvá přes hodinu a půl. U měděného jezdce už začínám mírně spěchat. Navíc mi tu klienty rozptylují herci v kostýmech, kteří se za patřičný obnos nechávají fotografovat. Petr Veliký je nápadně podobný Honzovi Čenskému, zajímavé.

Chvíli po jedenácté skutečně dorážím před Ermitáž a dávám rozchod. S Olegem se mám setkat na nádvoří, v jedné z kaváren. V obou je ale mrtvo, tak mu radši volám. Prý dorazí až a za pár minut. Potkáváme se nakonec u vchodu. Samotnou transakci ale děláme na zahrádce u první kavárny. Trochu problém je, že Oleg chtěl eura a já mu větší část přinesl v zdejší měně.… Celý článek

Zájezd do Petrohradu očima průvodce 1/5

„Máš cos chtěl“ říkám si v duchu, když se přistihnu, že jsem nervózní. Čeká mě totiž první zájezd do Petrohradu, což je věc, o níž jsem poměrně dost usiloval a stálo mě hodně sil se vetřít se do přízně nějaké CK, která má tohle v nabídce.

Na nějaké přemýšlení ale stejně není čas. Je půl sedmé ráno a já se musím pakovat na letiště, abych už v osm oficiálně přivítal klienty. Spal jsem na hotelu, protože z rodné vsi bych se do Prahy na osmou ráno sotva dostal. I tak ale musím vstávat s předstihem, jelikož z centra na Ruzyň to sockou trvá minimálně 45 minut.

Z Ruzyně jsem odlétal už mnohokrát, takže cestu znám už skoro nazpaměť.  Na Dejvické chytám 119tku a za chvilku už jsem na terminálu č.1. Mám asi jen 15 minut, než to vypukne, což mi stačí tak akorát na seřazení obálek s letenkami. Rovnám je podle abecedy, abych hned zkraje zájezdu vytvářel dojem pečlivého průvodce a nemusel se v nich zmateně přehrabovat.

Osmá už je na spadnutí. Vyrážím k přepážce ČSA, „vypsané pro let do S. Petěrburgu, kde se všichni sejdeme“, jak se píše v oficiálních pokynech. Ty posíláme lidem zhruba dva týdny dopředu. Mám podezření, že tento obsáhlý dokument málokdo dočte do konce. Proto tyhle zásadní věci píšeme pokud možno na první stranu.

Poznávací znamení je cedule s názvem CK. Ta už několikrát přežila vlastní smrt. Naštěstí je ale zalaminovaná a vydrží hodně, třeba i přejetí autem. Je to nejuniverzálnější kus mojí průvodcovské výbavy, slouží nejen jako cedule ale i jako vějíř, improvizovaný deštník, dá se díky ní sednout na mokrou zem a po srolování funguje jako báječný megafon.

Pro svůj původní účel ale slouží také skvěle. Za pár vteřin je u mě hlouček lidí domáhající se cesty do bývalého hlavního města Ruska. Kontrolní přepočet ale ukazuje, že 6 lidí z celkových 16 chybí. Dávám jim chvilku čas, pak mě to už ale přestává bavit a začnu stávající skupince vysvětlovat, co je v nejbližších okamžicích čeká, rozdávám letenky a ukazuji směr na check-in a pasovku. Tomu zbytku to holt zopakuji ještě jednou.

Mezitím doráží ta poslední šestice.… Celý článek

Akční letenky s Wizzair do Moskvy

Airbus_A320-233_Wizz_Air_

Aktuální nabídka společnosti wizzar nabízí letenky mezi Moskvou a Budapeští za cenu od 3500 Kč. Členové Wizzair klubu budou mít cenu ještě o něco nižší. Letenky jsou dostupné v období od 19.3 do začátku dubna. Dá se ale předpokládat (ostatně jako vždycky), že počet zlevněných míst je omezen a kapacita bude vyprodána během pár dní. Koupě letenek je možná např. webu společnosti.


Celý článek

Schéma ruského metra do mobilu

Schéma

Pro dnešek pro vás máme užitečnou aplikaci do mobilu nebo tabletu s Androidem. Každý kdo v Moskvě někdy jel metrem ví, že orientovat se v podchodech, východech a přestupních chodbách je i přes cedule a směrovky občas oříšek. S touto aplikací budete mít detailní plánky všech stanic po ruce a  můžete se tvářit jako rodilý Moskvan (přesnost plánku není zaručena). Plusem je, že aplikaci si z Google Play stáhnete úplně zdarma.

Stahovat můžete zde

 

 

 


Celý článek

Jak na levné letenky Praha – Moskva

Cena letenek do Moskvy s ČSA nebo Aeroflotem stojí za starou belu, zvlášť když nejste zrovna milionáři. (EDIT: Od podzimu 2014 ceny klesly na nějakých 7 – 8 tisíc.  Pokud hledáte výrazně nižší cenu a jste ochotni podstoupit trochu nepohodlí, pak zkuste letět odjinud než z Prahy nebo to můžete rovnou vzít oklikou přes jinou zemi.

 

Tip: pokud vás téma levných letenek a low cost cestování zajímá, tak nejspíš jste už četli Travel Bibli. Pokud ne tak můž jenom doporučit.

 

Nejlevnější přímé lety z ČR pořídíte např.z Pardubic nebo Brna, odkud to vás přijde na něco  okolo 6500 Kč. Ještě výhodnější ale bývá cesta s přestupem v některém jiném evropském městě. Takové letenky se prodávají už od čtyř a půl až 6 tisíc. Ceny se ovšem dost liší podle aktuální nabídky různých aerolinek. Nejlevněji většinou (ne vždycky) vychází lety se společnostmi z okolních zemí.


EDIT 2: Od jara 2015 dojde definitivně k omezení letů z Pardubic a přibudou nové linky z Prahy, což nejspíše doopravdy srazí ceny až ke 6 tisícům za přímý zpáteční let čtěte zde

 

 

Vyhledávač letenek vám sice nabídne přestupní lety třeba přes Istanbul nebo Londýn, to ale cenově vychází už skoro nastejno s přímým letem u ČSA. Nejvýhodnější bývají nabídky Lufthansy (býv. Luftwaffe) přes Mnichov či Frankfurt, za zmínku stojí i Austrian přes Vídeň nebo švýcarský Swiss. Docela rozumně se občas dá letět přes Varšavu nebo i klidně přes Řím a Bělehrad. Záleží na tom, co je zrovna k mání. ==> viz jakýkoliv vyhledávač letenek. Celá záležitost má ovšem dva háčky: 1) Ceny s blížícím se datem odletu rostou. Nejlevnější letenky můžou být pryč už 3 měsíce dopředu 2) Časy odletů jsou někdy vážně zlo. Snížené tarify aerolinkám slouží hlavně k naplnění nepopulárních spojů (to jsou ty s odletem brzo ráno, nebo naopak s příletem v noci). Bývá také časté, že při nákupu zpáteční letenky vám jedna cesta vychází dlouhá a druhá krátká. Z Prahy můžete odlétět třeba v poledne, ale pak budete čekat na přestupním letišti třeba půl dne na váš spoj.… Celý článek

Karty a žetony – jak funguje placení v metru

Nejen v hazardu se používají karty a žetony. Tento článek přináší zásadní a zasvěcené informace ze světa ruského undergroundu. Podíváme se totiž na to, jak se v Rusku platí za metro.

Zajímavé je, že na rozdíl třeba od Prahy se v ruských a ukrajinských podzemkách časové jízdné teprve začíná prosazovat. Podle tradičního systému se platí „vstupné“ do metra. Teoreticky se tak můžete metrem vozit od rána do večera a platíte pouze  jednou. Jakmile ale vystoupíte na povrch, tak za další jízdu musíte zaplatit znovu. Situace se ovšem mění a tak i v Moskvě už pořídíte celodenní síťovou jízdenku.


Způsob placení jízdného během dlouhé historie provozu metra v Moskvě, potažmo v celém Rusku prošel zajímavým vývojem. V dnešní době se stále ještě můžete potkat jak s legendárními žetony, tak i s moderními bezkontaktními kartami.

Žetony

Ještě ze sovětských dob se zachovala platba pomocí žetonů. Výhodou je zjednodušení komunikace u pokladny. Stačí jen zařvat číslo (počet žetonů) a prostrčit okénkem příslušný obnos. Nesnažte se při nákupu slušně pozdravit nebo poděkovat, zbytečně tím zdržujete frontu za vámi. V metru to musí pořádně odsejpat.

Typické plastové žetony

Typické plastové žetony

Žeton pak už jen vhodíte do otvoru v turniketu a svět podzemí se vám otevře. Nevýhodou žetonů je právě to, že jich musíte mít plné kapsy, jinak budete často trčet ve frontě k pokladnám nebo automatům.

Postřeh č.1: Lístek na metro lze zakoupit i bez čekání. V exponovaných časech se u vchodů vyskytují překupníci (většinou staré baby), které si přednostním prodejem přilepšují k živobytí. Zaplatíte více než je oficiální cena, zato bez čekání. Ve špičce totiž můžete strávit ve frontě klidně půl hodiny a pak zjistit, že prodejní automat je vyprodán.

V Moskvě už žetonům dávno odzvonilo. Setkat se s nimi můžete ale v jiných městech. Příkladem může být ukrajinský Kyjev nebo turisty oblíbený Petrohrad.


Magnetické a bezkontaktní karty

Na přelomu tisíciletí se v Moskvě začaly používat karty s magnetickým proužkem. Tento nevídaný technologický pokrok měl pár drobných mušek. Jednak trvalo dlouho než turniket kartu přečetl, což opět působilo neuvěřitelné fronty u turniketů.… Celý článek

Fotoreportáž: Lyžování v plavkách

Normální člověk si v zimě na Sibiř plavky nebere. V Rusku je ale možné všechno. Stovky polonahých lyžařů a snowboarďáků tak nedávno překvapily hosty a obsluhu skiareálu Šeregeš v Kemerovské oblasti. Více než 800 lidí se tady pokusilo vytvořit nový světový rekord v počtu lyžařů oblečených pouze do plavek. Online hlasovaní o uznání probíhá na webu Guinessovy knihy v kategorii „Fan choice“.

fU1oWum4RrrIAJF2h-ju1QCelý článek

Maršrutka – něco mezi taxíkem a autobusem

маршрутки запорожье

Zkřížení taxíku a hromadné dopravy je v Rusku bráno jak úplná samozřejmost. Po celé zemi maršrutky suplují nebo doplňují systém veřejné dopravy, jenž většinou nestíhá uspokojit poptávku všech přepravychtivých občanů. Většinou se jedná o opotřebované dodávky nejrůznějších značek, často těsně před fází rozkladu. Od autobusu podědily nízkou cenu, od taxíku zase pravidlo, že jedou jen když se to řidiči vyplatí.

Typická žlutá maršrutka

Typická žlutá maršrutka




Odjezdová místa maršrutek hledejte na významných místech každého města: nádraží, letiště, stanice metro a tržiště nikdy nezklamou. Jednotlivé zastávky na trase většinou nebývají označeny, ale je možné se na ně doptat kolemjdoucích. Nebo stačí mávnout na libovolný projíždějící mikrobus či dodávku. Pokud budete u cesty dlouho okounět, tak vám stejně nejspíš zastaví sám od sebe.

Typický řidič typické maršrutky

Typický řidič typické maršrutky

Svoji trasu má každý mikrobus nalepenou na okně, případně můžou ve městech existovat číslované maršrutky jejichž trasu každý zná. Jízdní řád ale skutečně neexistuje a čeká se na dostatečné naplnění vozu. Na svoji trasu vyráží, až když je řidič spokojen s obsazeností. Pokud čekáte někde na trase a je zrovna ranní špička, tak se zase může stát, že vás nikdo nevezme, protože zkrátka nebude místo. Na druhou stranu, řidič se snaží vytěžit ze svého vozu maximum a tak často slovy: „Smrsknetě se tam vzadu, ještě se sem pár lidí vejde!,“ popohání publikum dál do vozu, aby mohl nacpat další sardinku do konzervy.

Maršrutky vás naučí víc poloh než Kamasútra

Maršrutky vás naučí víc poloh než Kamasútra

Většinou se platí paušální cena a řidič provádí transakce i během řízení, přičemž nemusí sledovat silnici před sebou i několik sekund. Systém placení je velmi propracovaný: i v nabitém dopravním prostředku není s placením žádný problém. I když stojíte na druhé straně vozu, stačí jen poslat patřičný obnos po spolucestujících dopředu a po nějaké chvíli vám přijdou drobné zpět. Z toho plyne, že čím blíže řidiči se nacházíte, tím častěji budete muset předávat peníze sem a tam.


Řidiči jezdí neuvěřitelnou rychlostí, přesto jsou schopní zastavit téměř na místě, pokud se u cesty objeví potencionální zákazník.… Celý článek

Základní typy vagonů, které brázdí ruské železnice

Vagon RŽD v novém firemním nátěru

Ruské železnice se liší nejen rozchodem kolejí, který je cca o 8 cm širší než u nás. Velikost země a dříve až několikatýdenní putování vlakem daly vzniknout originálnímu systému vozových tříd, které se liší zejména cenou jízdného, počtem míst a úrovní poskytovaných služeb.

Samovar- základ ruského cestování vlakem

V každém vagónu dálkových vlaků najdete tzv. samovar, který 24 hodin denně chrlí hektolitry horké vody. Cestující totiž během cesty vypijí neuvěřitelné množství čaje a sní tuny instantních nudlových polévek. Se samovarem se dá přežít i několikadenní uvíznutí vlaku v závějích, zato jeho porucha je považována za horší katastrofu než například vykolejení.

Samovar- bezedný zdroj horké vody

Samovar- bezedný zdroj horké vody

 

Obščij vagon

Nejnuznější třída používaná na dálkových vlacích. Není to lůžkový vůz, nýbrž obyčejný vagón bez místenky. Místo si musíte urvat sami a po celou dobu si ho hlídat, jinak vám ho okamžitě zasednou. Tato třída je silné kafe i pro Rusy, proto se vyskytuje jen velmi zřídka a na kratších úsecích. Přesto ho můžete využít na vlaku z Moskvy do Vorkuty, což jsou bratru dva dny cesty na sever.


Plackartnyj vagon

Nejobyčejnější a nejlevnější třída lůžkových vozů v Rusku. Jedná se o tzv. otevřené kupé, u kterého chybí dveře do chodby. Jsou zde čtyři lůžka + dvě boční přes uličku. Celkem se do vagónu vejde 54 lidí, přičemž každý má na jízdence uvedeno číslo přiděleného lůžka.

Schéma plackartového vozu

Schéma plackartového vozu

Tato třída je vhodná pro cestovatele, jelikož otevřenost prostoru umožňuje nerušeně pozorovat zvyky a obyčeje domorodých cestujících. To, že každý každého vidí také napomáhá bezpečnosti na palubě vlaku.

Pohled do uličky

Pohled do uličky

Kupejnyj vagon

Kupejnyj vagon

Kupejnyj vagon

Tento vagón můžete vidět i na vlacích z Moskvy do Čech a na Slovensko. Rozdíl oproti předchozímu typu spočívá prakticky pouze v tom, že kupé je uzavřené a na protější straně chybí boční lůžka. Cena lístků u této třídy už většinou směle dosahuje nebo dokonce předhání cenu letenek na stejnou vzdálenost.

Kupejnyj vagon- schéma

Kupejnyj vagon- schéma

 

Lux

Jak už název napovídá, jedná se luxusní třídu určenou pro bohatou klientelu, která nedůvěřuje ruskému letectví a tak radši zaplatí šílené peníze za lístek do této třídy. V kupé jsou již jen dvě lůžka.… Celý článek

Jízda na černo jako národní sport

Každý den se na železnici v okolí Moskvy odehrává svérázná show, která by klidně mohla figurovat na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Celé vagóny černých pasažérů, včetně důchodců o holi, prchají před revizorem. Většina to bere jako zábavu a zpestření ne příliš komfortního dojíždění do města. Pro některé je ovšem cestování bez lístku nutností, jinak by jim z měsíčního platu nezbylo ani na suchý chleba.

Tady ještě není tak narváno...

Tady ještě není tak narváno…

Příchod kontrolorů se pozná podle toho, že většina osazenstva vagónu se zvedne a odebere se směrem dále od nebezpečné dvojice. Na nejbližší zastávce je vhodné vystoupit na nástupiště, oběhnout soupravu a dostat se revizorům do zad.

Bacha, revizor jde!

Bacha, revizor jde!

Už je tady

Už je tady

Strojvedoucí s tím počítá a vždy počká, dokud se všechen národ nenasouká zpět a až poté odjíždí k další zastávce, kde se celá situace opakuje.

Běhají všichni, staří i mladí

Běhají všichni, staří i mladí

Oběhnout vagon a vpadnout revizorům do zad je základ úspěchu!

Oběhnout vagon a vpadnout revizorům do zad je základ úspěchu!

Největší výzvou je ale cesta z nádraží. Všechny stanice v okolí Moskvy jsou vybaveny turnikety. Můžete skákat, pokud to umíte, nebo se můžete nalepit na nějakého poctivého občana s jízdenkou a projít jako jedno tělo. V každém případě na vás budou u východu čekat členové ochranky, kteří vám rádi dají okusit tvrdost svých obušků.

Turnikety-hlavní nepřítel černých pasažérů

Turnikety-hlavní nepřítel černých pasažérů

Ochranka turniketů sestává ze speciálně vycvičených žen - lapaček černých pasažérů

Ochranka turniketů sestává ze speciálně vycvičených žen – lapaček černých pasažérů

Možná proto část zajíců, jak se v Rusku černým pasažérům říká, radši prchá z nástupiště dírou v plotě či jinudy. Stačí následovat tu skupinu, která hned po výstupu vstupuje do kolejiště a mizí v neznámu. Pravděpodobně vás čeká asi kilometrový pochod mezi projíždějícími vlaky, než se dostanete z areálu ven.

Strastiplná cesta z nádraží

Strastiplná cesta z nádraží

Nejvytíženější trať v okolí Moskvy, s největším počtem černých pasažérů, je tzv. Gorkovský směr, což je trať z Jaroslavského nádraží směrem na severovýchod. Jedná se vlastně o začátek Transsibiřské magistrály. V souvislosti s tím vším v Moskvě koluje vtip, že touto trasou kdysi odcházeli lidé do vyhnanství na Sibiři a nyní se jejich potomci Moskvanům mstí tím, že se  snaží do města vrátit bez platné jízdenky.

 Zdroj a foto: http://poezd.drezna.ru/info/2012/zaicy-v-elektrichkah/

OV… Celý článek

Návod na přežití: Ruské příměstské vlaky

Typický příměstský vlak

Příměstské vlaky tzv. električky jsou pro cizince jednou z dalších zkoušek odolnosti a mrštnosti, které na něj v Rusku číhají. Cesta pantografem z Kolína do Prahy se s tím nedá srovnávat. Tady nic nefunguje stejně jako v jiných evropských velkoměstech, ba právě naopak, všechno je tu jinak!

Příměstské vlaky v Rusku jsou v podstatě stejné jako naše osobní vlaky. Staví (ne vždy) i na nejmenších zastávkách a jejich trasa neměří více jak 200-300 kilometrů. Tvoří je většinou dlouhé elektrické jednotky vyrobené za časů SSSR. Na některých neelektrizovaných tratích na venkově můžete vidět i klasické lokomotivy s vagóny nebo  motoráky. V odlehlejších oblastech je cestování kupodivu jednodušší, platí zde podobná pravidla jako u nás. Lístek se prodává běžně v pokladně, pokud je otevřená, nebo přímo u průvodčí ve vlaku. Ani obsazenost vagónů není tak šílená jako v blízkosti velkoměst.


Problém může být akorát v četnosti vlaků a dlouhého čekání při přestupu. Pokud máte tu smůlu, že váš cíl leží třeba jen o pár stanic dál za konečnou stanicí jednoho konkrétního vlaku, tak se může stát, že na další spoj budete  čekat i několik hodin. Nakonec budete rádi, když se tam dostanete ještě ten samý den.

Postřeh č.1: Příměstské vlaky nebývají vybaveny toaletou.

Cestování v okolí Moskvy nabízí daleko více spojů, zato zde fungují trochu jiná pravidla a díky obrovskému převisu poptávky po cestování je každodenní dojíždění do města nutným zlem i pro otrlé Rusy. Hlavním rozdílem je, že zde funguje turniketový systém, podobný jako v metru. Bez předem koupeného lístku z pokladny nebo automatu se nedostanete na nástupiště, ani z něho ven. Ve vlaku už průvodčí nechodí, řádí tu jen revizoři, kteří pokutují četné černé pasažéry.

Nejhorší špička se odehrává do 9 ráno směrem k městu a po 6 večer opačným směrem. Nechcete-li cestovat jako sardinky, tak se těmto spojům obloukem vyhněte. Pokud není zbytí, pak očekávejte další nevšední zážitek.

Pozor na reservé

Krabička cigaret nebo balík hracích karet na sedadle znamená, že „majitel“ místa si zašel na cigaretu nebo zrovna prchá před revizorem ale na místo se hodlá vrátit.… Celý článek

Jak získat vízum do Ruska

passport

Pro vstup na území Ruské Federace je pro občany ČR nutné míti platné vízum. Jedinou výjimkou jsou pasažéři výletních lodí, které na svojí cestě zakotví například v Petrohradu. Ti mají povoleno se zde zdržet bez víza, ovšem pouze na 72 hodin. Všichni ostatní si musí vízum opatřit předem.

Postřeh č.1: Na hranicích vám vízum nikdo nevydá.

Standardní vízum do Ruska platí maximálně 30 dní (ať už turistické nebo obchodní). Vydávají ho konzuláty RF na základě podané žádosti a dodaných dokumentů. Konzulární poplatek činí 990 Kč, od roku 2013 ale o víza nemůžete přímo na konzulátu, nýbrž musíte využít služeb přilehlého vízového centra. Za využití jeho služeb zaplatíte dalších 700 Kč.

Vzor ruského víza

Vzor ruského víza

Dále si musíte opatřit několik dokumentů, bez kterých se při podávání žádosti neobejdete.

  • Pas (platný nejméně 6 měsíců po skončení platnosti viz)
  • Vaše foto
  • Uzavřené pojištění na dobu pobytu
  • Kopii pasu (ofocená dvoustrana s fotkou)
  • Pozvání

Můžete využít služeb nějaké vízové agentury, která celou záležitost, včetně pozvání, vyřídí za vás. Zaplatíte sice kolem 2000 – 3000 korun, zato si ale ušetříte práci a starosti.

Postřeh č.2: Běžné vízum platí pro jeden vstup do země. Zapomeňte na to, že si z Petrohradu odskočíte na dva dny do Helsinek a pak se beztrestně vrátíte.

 

Jak se dá získat pozvání?

  • Od firmy nebo soukromé osoby – vhodné pokud máte v Rusku obchodní kontakt, nebo tetičku v Moskvě.
  • Voucher z hotelu  – většina hotelů nabízí pozvání v případě, že si u nich rezervujete pokoj.
  • Voucher od ruské CK


Postřeh č.3: Pokud vám vízum platí od např. 2.7, nebookujte si letenku na let, který přilétá 1.7 v 23:59. Stejně tak musíte opustit ruské území do půlnoci posledního dne platnosti.

Ostatní druhy víz

Pro služební cesty lze získat i víza s delší dobou platnosti a možností vícenásobných vstupů do země. O konkrétních podmínkách vydání se lze informovat  na příslušných konzulátech nebo u zprostředkovatelských agentur.… Celý článek