Karty a žetony – jak funguje placení v metru

Nejen v hazardu se používají karty a žetony. Tento článek přináší zásadní a zasvěcené informace ze světa ruského undergroundu. Podíváme se totiž na to, jak se v Rusku platí za metro.

Zajímavé je, že na rozdíl třeba od Prahy se v ruských a ukrajinských podzemkách časové jízdné teprve začíná prosazovat. Podle tradičního systému se platí „vstupné“ do metra. Teoreticky se tak můžete metrem vozit od rána do večera a platíte pouze  jednou. Jakmile ale vystoupíte na povrch, tak za další jízdu musíte zaplatit znovu. Situace se ovšem mění a tak i v Moskvě už pořídíte celodenní síťovou jízdenku.

Způsob placení jízdného během dlouhé historie provozu metra v Moskvě, potažmo v celém Rusku prošel zajímavým vývojem. V dnešní době se stále ještě můžete potkat jak s legendárními žetony, tak i s moderními bezkontaktními kartami.

Žetony

Ještě ze sovětských dob se zachovala platba pomocí žetonů. Výhodou je zjednodušení komunikace u pokladny. Stačí jen zařvat číslo (počet žetonů) a prostrčit okénkem příslušný obnos. Nesnažte se při nákupu slušně pozdravit nebo poděkovat, zbytečně tím zdržujete frontu za vámi. V metru to musí pořádně odsejpat.

Žeton pak už jen vhodíte do otvoru v turniketu a svět podzemí se vám otevře. Nevýhodou žetonů je právě to, že jich musíte mít plné kapsy, jinak budete často trčet ve frontě k pokladnám nebo automatům.

Postřeh č.1: Lístek na metro lze zakoupit i bez čekání. V exponovaných časech se u vchodů vyskytují překupníci (většinou staré baby), které si přednostním prodejem přilepšují k živobytí. Zaplatíte více než je oficiální cena, zato bez čekání. Ve špičce totiž můžete strávit ve frontě klidně půl hodiny a pak zjistit, že prodejní automat je vyprodán.

V Moskvě už žetonům dávno odzvonilo. Setkat se s nimi můžete ale v jiných městech. Příkladem může být ukrajinský Kyjev nebo turisty oblíbený Petrohrad.

Magnetické a bezkontaktní karty

Na přelomu tisíciletí se v Moskvě začaly používat karty s magnetickým proužkem. Tento nevídaný technologický pokrok měl pár drobných mušek. Jednak trvalo dlouho než turniket kartu přečetl, což opět působilo neuvěřitelné fronty u turniketů. Za druhé se karty daly snadno padělat. Pár koumáků je kopírovalo doma s pomocí magneťáku a prodávalo ve velkém. Byl to o dost lepší byznys než kopírování kazet s hudbou. Všechno skončilo až když je všechny pozavírali a magnetické karty pro jistotu zrušili.

Dnes se používají čipové karty, které se falšují poněkud složitěji. Při nákupu si vybíráte počet jízd (např. 1, 2, 5, 10). Kartu přiložíte k turniketu, který vás pustí dovnitř a na displayi vám zobrazí počet zbývajících jízd.