. KONTAKTY S LIDMI - NOCLEH | Cestování do Ruska

KONTAKTY S LIDMI – NOCLEH

(ANTON KROTOV)

 

1). Na cestách je velmi nutné udržovat kontakty s lidmi. Ten, kdo to umí, dosáhne úspěchu ve všech oblastech lidského konání. Nocleh, jídlo, spojení, transport, bezpečnost – to vše bude mít člověk, který se umí bavit s lidmi.

Všechno blaho, které je na zemi, pochází právě od lidí. Nemá pravdu ten, kdo si myslí, že vše je otázka peněz. Peníze mají jenom takovou cenu, na jaké se lidé dohodli, samy o sobě nestojí za nic. Zapamatujte si to.

 


2). V každém městě a vesnici musí žít lidé, kteří jedí, bydlí, spí v teple, cestují a mluví s ostatními. Všechny tyto radosti najdete na libovolném místě, kde jsou lidé. Nezáleží na tom, kolik mají peněz. Vy, jako cestovatel, se musíte naučit toto využívat.

Všude, kde se jí se i vy můžete najíst. To samé platí o spánku a dopravě. Zapomeňte na řeči typu, že to teď nejde. Kdekoliv můžete strávit libovolné množství času. Můžete překonat libovolnou vzdálenost.

 

3). Doma, u stolu, v posteli, ve sprše nezapomínejte na to, že pro vás je to domov ale pro cestovatele odněkud zdaleka to může být 5000 kilometr jeho putování. Chovejte se k cizím lidem pěkně, nechte je u sebe přenocovat, pokud si to můžete dovolit. Snažte se, aby vaše město pro něj nebylo cizím. Když cizinec ve vašem městě najde teplé místo k přenocování a otevřená lidská srdce bude to výhra pro nás všechny.

 

Nyní přejdeme od filozofování k praxi.

 

NOCLEH V NEZNÁMÉM MĚSTĚ

Jedním z hlavních problémů při cestování je zajištění místa pro přenocování. Můžete se dopředu domluvit s lidmi ve městech po vaší trase, nebo cestovat je po městech, kde máte kde přespat. To vás ale bude dosti svazovat a budete závislí na svých známých a jejich ochotě vás hostit. Proto nebude na škodu přičichnout ke zkušenostem mudrců, kteří dokážou najít nocleh bez předchozí domluvy.

Můžete se ale vybavit třeba stanem, který tyhle problémy dovede taky vyřešit. Stan ale nikdy nenahradí obydlí, kde se můžete osprchovat, najíst, usušit se a odpočinout si. Stanování se může začít komplikovat při špatném počasí. Po celém dni v ledovém dešti budete promrzlí a ve stanu se moc neohřejete. Špatný stan taky hodně váží a dobrý stan zase stojí hodně peněz. Nocleh za pomoci níže uvedených metod tyto problémy vyřeší. Navíc si uděláte hodně nových kamarádů.

 

NOCLEH U HIPÍKŮ

 

>Moudrý Til a jeho parta vyrazili z Vladivostoku do Petrohradu a po cestě měli domluvené jen tři noclehy. Vyjeli v červenci a 10000 km do Petrohradu ujeli až v listopadu. Trvalo jim to, protože po cestě vždycky zkejsnuli v nějakém městě. Po příjezdu do města vždycky chodili tak dlouho až narazili na místo, kde se schází hippies nebo jiné neformální skupiny lidí. (V Moskvě Arbat, v Petrohradu u Kazaňského chrámu atd.) a ptali se jich, kdy bude nějaká slezina. Potom dorazili na slezinu, kde bylo hodně hippíků (nebo jiných neformálů) a seznamovali se s nimi za účelem nalezení noclehu. Jen do Novosibirsku se seznámili s 53 lidmi, dál do Petrohradu s dalšími 45, většinu z nich poznali právě výše uvedeným způsobem. Kvůli tomu jim cesta trvala 4 měsíce a ne 5 týdnů, jak by se dalo čekat.

 


K tomu jak se chovat na návštěvě u cizích lidí je potřeba říct pár slov. Pamatujte, že nikdo nemá povinnost vám poskytnout nocleh, tak se k nikomu nesnažte vetřít za každou cenu. Hledat nocleh je dobré ještě během dne a domluvit se o času, kdy na dané místo dorazíte. Ideální je tak 21-22 hodin abyste nepřekáželi už od oběda. Přijít moc pozdě zase znamená, že by hostitel už mohl jít spát.

Nedoporučuje se: 1) Ptát se na postel (kdyby nějaká byla, tak vám ji ukážou, jinak spěte na zemi), 2)Jít spát když ostatní chtějí být vzhůru. 3)Spát když všichni už vstávají 4) Telefonovat na účet hostitele. 5) Ptát se na jídlo (nejlepší je nabídnout něco sám), 6) Nadávat nebo chválit určité kapely, fotbalové týmy, politiky atd., 7) Mluvit o tom, co nikoho nezajímá a zdržovat ostatní od spánku, 8) Brát si bez dovolení cizí věci.

 


Ničemu se u svých hostitelů nedivte, a když už se divíte, tak aspoň držte hubu)) Snažte se nevybočovat z kolektivu. Pokud k někomu jdete jen na návštěvu a chtěli byste přenocovat, tak nechoďte kolem horké kaše a zeptejte se. Tuhle otázku je nutné vyřešit hned.

 

Když už máte nocleh, tak je nutné vědět, jestli můžete: 1) Něco si uvařit (ze svých zásob, případně z hostitelových – lepší je ale mít něco s sebou), 2) Volat z pevné linky alespoň po městě 3) Umýt se v koupelně.

 

Při hledání noclehu je nutné říct, kdo jste, kde jste se vzali, kolik vás je a jak dlouho se plánujete zdržet. Ubytovat větší skupinu lidí (20) je už celkem problém. Lepší je rozdělit se na skupinu 5 – 6 lidí a hledat více hostitelů. Čím dále od domova, tím větší šance, že vás někdo pozve domů. Dlouhé cesty způsobují obdiv domorodců. Nocleh na 1 noc je většinou bez problémů, zato dlouhodobý pobyt (týden a déle) nebývá přijímán s nadšením.

 


Při noclehu můžete zjistit cenné informace o místech, kam se chystáte, případně získat kontakty na lidi v dalším městě. Můžete si taky vyměnit adresy pro pozdější kontakty a třeba jim nocleh oplatit. Informace získané od místních mají vždy velkou hodnotu.

Až u někoho budete bydlet tak ho pozdravujte od Antona Krotova, autora této knihy.

 

V KLÁŠTEŘE

Předchozí metoda funguje ve velkých městech. V malých městech je to daleko těžší, protože hippíky tam nenajdete. Jsou ale i jiné způsoby jak získat střechu nad hlavou. Třeba ve městech, kde jsou kláštery. Nejdřív se musíte doptat, kde přesně se klášter nachází. Do roku 1917 bylo v Rusku více než 1100 pravoslavných klášterů, nyní jich je jen okolo 300. V klášteře musíte říct, že jste poutníci a poprosit o nocleh.

 

Snadno najdete nocleh na 1-3 dny. Musíte mít ale doklad totožnosti a vzezření poutníka (dlouhé vlasy, plnovous), naopak číro a náušnice v uchu (u chlapa) nebudou úplně ono. V klášteře se vykonávají i různé práce a není od věci se do nich zapojit, hlavně když tam budete déle jak jednu noc. Můžete řezat a štípat dříví, pracovat na poli, sázet brambory atd. atd. Pokud přespíte jen jednu noc, tak nemusíte většinou dělat nic. V neděli se nepracuje. Dostanete taky 2x – 3x zadarmo najíst. Navštěvovat bohoslužby se doporučuje. Mluvte s ostatními poutníky, jsou to zajímaví lidé, kteří už něco nacestovali. Někteří už jsou po klášterech spoustu měsíců. Zjistíte taky, jak to v klášteře chodí, každý totiž funguje jinak. Zjistěte si, kde se konají bohoslužby, u koho se zeptat na nocleh, jak se zapojit do práce, kde dostanete jídlo atd.

 

>V Optinoj Pustyni (klášter u Kozelska, Kalužská oblast) se každý den zastavují desítky poutníků. Nocleh do 3 dnů si můžete vyprosit u otce Romana, kterého všichni znají. Najdete ho obyčejně u vrat do kláštera. Připravte se ale na otázky ohledně vašeho původu, víry apod. Potom si vás zapíšou do knihy, včetně údajů z pasu. Až potom vám ukážou vaši celu. Pro pobyt delší než 3 dny je nutné zeptat se otce Tichona, který vám to buď povolí, nebo zamítne. V případě úspěchu je nutné se zaregistrovat na místním oddělení policie. To se ale týče mužů, ženy mají v tomto klášteře zvláštní ubytování (zdarma). V případě návalu se spí přímo v kostele, na podlaze. Budíček je v 6, následuje bohoslužba. Poté se rozděluje práce. Pokud jste tu jen na jednu noc, pak se vás práce netýká. Oběd je ve 14 hodin v refektáři nebo na místě práce. Večeře je po večerní bohoslužbě, kolem 20-21 hodiny. Jít na večerní bohoslužbu je žádoucí, trvá ale 4 hodiny, tak jděte raději po polovině. Mezi klášterem a městem jezdí jednou denně bezplatný autobus.

 

NOCLEH NA VENKOVĚ

Jsou i taková místa kde o hippíky ani o klášter nezakopnete. Hlavně při autostopu se stává, že vás večer zastihne v zapadákově. U silnic bývají vesnice, kde můžete bušit na všechny vrata a dožadovat se noclehu. Tuto metodu používejte ještě za světla. (Burcování vesničanů ve 3 ráno bývá příčinou brutálního násilí). Ve městech tato metoda k úspěchu nevede vůbec nikdy.

 

> Při návratu ze Soloveckých ostrovů jsme putovali po silnici Archangelsk-Moskva a zůstali jsme viset v obci Počtovoje (1024 km od Moskvy). Auta už nejezdila a to byl ještě bílý den. Chodili jsme dům po domu a prosili o nocleh: „Dobrý den! Jsme pocestní a zasekli jsme se ve vaší vsi! Nemůžeme u vás někde přečkat noc?“ atd.

 

V prvních 10-15 domech nás poslali pryč: „Je pátek, už máme hosty z města“. Pak nás ale v jednom domě pustili dovnitř, nakrmili nás, uložili ke spánku a druhý den nám nabízeli, ať zůstaneme ještě deset dní. Ani nás nechtěli pustit dál na cestu a dali nám s sebou chleba a konzervy.

 


Čím dále od Moskvy, tím je snazší najít nocleh. Na venkově je větší důvěra k lidem a pěstuje se tradiční pohostinnost. Proto se nebojte obejít vesnici a požádat o nocleh, úspěch je skoro jistý. Proste a lidé vás vyslyší, hledejte, klepejte na dveře a ony se vám otevřou.

 

Podle člověka jménem Dastin, který cestoval po Střední Asii, tam získáte nocleh ještě více snadno než v Rusku.

 

Stává se ale, že přijdete do vsi a už je temno. To už máte smůlu, nemůžete nikoho budit. Můžete ale najít nějakou opuštěnou stavbu (kůlna, seník) a přespat tam. Dobré je mít s sebou spacák. Ten se hodí i když nocleh dostanete, ale není k dispozici postel a deka.

 

NA NÁDRAŽÍ

Čtyři způsoby hledání noclehu jsme už probrali. Jsou i další, které jsou ale méně lákavé: přespání ve vchodu do domu. K tomu potřebujete spacák a karimatku. Na lavičce – v létě, daleko od policajtů. Kempování na trávníku někde ve městě. Na dlažbě u Věčného ohně (teplo), na nádraží atd.

 

Nádraží je varianta, kterou chci osvětlit podrobněji. Je potřeba správně vybrat nádraží, protože na menších se třeba v zimě nemusí topit. Proto je v zimě lepší končit cestu každý den ve velkém městě. Na nádraží je potřeba hledat sezení bez opěrek na ruce, abyste se mohli natáhnout. Pokud taková nejsou, tak se posaďte a zakloňte hlavu, nebo se opřete o batoh. Nemůžete se při spaní moc křivit, jinak se probudíte rozlámaní. Na parapet u oken kašlete, většinou tam táhne.

 

Na některých nádražích jsou placené čekárny. (Moskva, Brjansk, Tver, Rjazaň, Kaluga atd.). Bez jízdenky nebo bez zaplacení poplatku se tam nedostanete. V Petrohradě se na některých nádražích může za sezení platit, takže bez lístku budete moct postávat leda tak u bufetu. Existuje ale laciný trik: stačí si koupit lístek na električku do nějaké blízké stanice (za pár rublů). Občas jde využít i nepozornosti zřízenců a vlézt dovnitř bez placení. Na velkých nádražích občas dělá policie razie. Musíte mít pas nebo mít dostatečně prořízlou pusu abyste dokázali, že nejste velbloud. Jak to na nádraží chodí, si zjistěte dopředu, až vás budou z čekárny vyhazovat, bude už pozdě. Nejlepší zdroj informací tohoto typu jsou bezdomovci. Ti na nádraží bydlí a vědí co a jak. Proto s nimi vše dopředu prokonzultujte. Na malém nádraží aby člověk bezdomovce pohledal, přitom tam můžete čekat nejvíc překvapení.

 

Malé nádraží jsou totiž všelijaká, zatímco ty velké jsou vesměs stejná. Čas strávený na nádraží nezapomeňte využít (psát zprávu domů, novou knihu, s někým se skamarádit atd.). Je to tak super příležitost získat přehled o jízdních řádech, přečíst si noviny atd. Díky rozhovorům s lidmi se můžete dozvědět spoustu zajímavých věcí. Hlavně s lidmi, co přestupují z vlaku na vlak si budete mít co říct. Noc na nádraží se dá zkrátka využít ke spoustě věcem.

A když se vám chce hodně spát, tak vám bude jedno, jestli je to v posteli, na lavičce nebo na podlaze. (Na podlaze je ale trochu chladno) Na některých nádražích jsou židle a stolky u bufetů, které v noci nepracují. Můžete si tam sednout nebo lehnout. Na další podrobnosti o životě na nádražích už tady nemáme místo. BTW autobusová nádraží se na noc často zavírají a spát tam nelze. Otevírají se až kolem 5-6 ráno. Vzácnou výjimkou je autobusák ve městě Orel, který je otevřen nonstop.

 


Spacák a karimatka je vždy velkou výhodou. Ochrání vás před chladem a vyspíte se v něm prakticky všude. Na nádraží se ve spacáku spí velmi pohodlně.

Při cestách v devadesátých letech jsme používali samodělný elektrický vařič. Ten se skládal z dvou kusů železa, které byly proloženy třeba sirkami jako izolace a připojeny na kabel se zástrčkou.   Ta se strčila do zásuvky, kterých je na nádraží dost a železo se strčilo do nádoby s vodou. Za tři minuty jsme měli uvařenou vodu. Museli jsme to ale schovávat před policií. Dnes už je to pasé, protože se dá koupit cestovní varná konvice.

 

DALŠÍ METODY NOCLEHU

Netradičním způsobem je přespávání v různých veřejných institucích jako např. nemocnice. Přijdete tam večer a nasimulujete nějakou záhadnou chorobu. Ve velkých městech ale bacha, tam vás pošlou na extra vyšetření ke specialistům. Ráno při vizitě se pak zázračně vyléčíte a opustíte brány zařízení. (Zatím jsem slyšel o dvou pokusech o tento druh noclehu, jednou to vyšlo, podruhé simulant dostal prášky a vyrazili ho ven) Můžete zkusit i jiná zdravotnická zařízení (na nádraží), úspěch tam ale moc nečekejte.

V zapadlých oblastech můžete zkusit checkpointy dopravní policie. V tomhle případě je úspěšnost o dost vyšší než u nemocnic, známe asi 10 příkladů. Musíte ale mít v pořádku doklady a nesmíte vypadat jako homeless. Výhoda je, že když neuspějete, tak můžete odjet autostopem jinam.

Můžete zkusit hlavní poštu, která může být otevřená celou noc. Oproti nádraží sem nechodí policie a je tu více místa. Jsou ale místa, kde se pošta na noc zavírá.

Při autostopu můžete o nocleh poprosit řidiče. Tuto možnost využívá hodně stopařů. Popsal to Valerij Šanin ve svojí knize o autostopu v Evropě.

 

Ve velkých městech můžete spát i na letištích. Bývá to pohodlnější než na nádraží. Akorát je problém, že letiště jsou daleko od centra a jede se tam dlouho. Se spacákem můžete spát na půdě, na střeše a různých jiných místech.

 

O tom ví hodně Fjodor Rožanskij, člověk se spoustou zkušeností, autor knihy „Slang hippies“. Hodně pobýval na studentských kolejích. Nocleh si vždycky vyprosil večer u vchodu do kolejí. Řekneš, že jsi cestovatel zdaleka atd. atd. V létě je na kolejích hodně volných postelí. Kdekdo ti ochotně poskytne místo k přespání. Když ne, tak se stačí zeptat někoho jiného.

 

Fjodor vyprávěl: „Ve Střední Asii se praktikuje zvláštní způsob přenocování na venkově. K tomu je potřeba konvice na čaj. Jdeš k domu a prosíš, jestli by sis nemohl uvařit čaj. Zatímco se vaří voda, je nutné začít rozhovor, jehož výsledkem je nabídka noclehu. Je tedy pravda, že jsme to zkusili jen jednou. Než se čaj uvařil, tak se nám pantáta desetkrát omluvil za to, že je u něj tolik hostů a jediné místo ke spaní je na střeše. To nám nevadilo, noc byla teplá a krásná.

Lze tady přespávat i na stolech v čajovnách.

 

<PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                 DALŠÍ KAPITOLA>

Ondřej Vokatý

Tenhle web mám na svědomí já, píšu na základě zkušeností ze svých cest od Petrohradu po Kamčatku. Dřív jsem jezdil dost sám, ted jezdím hlavně se zájezdy jako průvodce, což je celkem fajn job.

2 Responses to KONTAKTY S LIDMI – NOCLEH

  1. […] <PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                                                                                                                                             DALŠÍ KAPITOLA> […]

  2. […] <PŘEDCHOZÍ KAPITOLA                     DALŠÍ KAPITOLA> […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Written by Ondrej Vokaty