. Roofriding - oblíbená zábava ruské mládeže | Cestování do Ruska

Roofriding – oblíbená zábava ruské mládeže

Na vlaku

Základy ježdění na střechách v Rusku byly položeny už za Velké vlastenecké války, kdy lidé prchali z obleženého Leningradu i na vagonech, ve kterých už nebylo místo. Kolik lidí při tom zahynulo nelze úplně přesně vyčíslit. Poté se tento druh dopravy používal hlavně mezi dobrodruhy, kteří chtěli ušetřit za jízdenku. Ti alespoň z větší části dbali na svoji bezpečnost, jelikož cílem bylo dojet v pořádku do cíle cesty. Dnes už by ale bylo na místě začít vést statistiku zahynuvších při roofridingu (rus. руфрайдинг). Tento nový druh zábavy je už léta módou mezi ruskou mládeží, která z nudy neví, co dělat.

Na vagonu metra

V moskevském metru se před několika lety zabili dva kluci, když vyšplhali právě na střechu vagonu metra. Bylo jim teprve dvanáct let, ale přesto se rozhodli vyzkoušet si adrenalinovou jízdu podzemím na vlastní kůži. Jedno tělo bylo nalezeno na stanici Kievskaja, ještě na střeše, se spoustou zlomenin. Druhý chlapec ležel v tunelu u stanice Pioněrskaja. Příčina smrti byla velice prostá. Jako ve všech akčních filmech se i v tomto tunelu nacházely příčky, na které oběti za jízdy narazily. Výsledek vyšetřování také nezklamal. Kdo dopustil, že se dvě děti dostaly na střechu vagonu, se nezjistilo.


Noviny hned začaly spekulovat o tom, že to byl extrémní pokus o sebevraždu. Pravdy ale na tom zřejmě moc nebude. Kdyby každý roofrider byl sebevrah, pak by takových sebevražd v celé Moskvě muselo být ročně několik tisíc. Stačí se podívat po ruských sociálních sítích a zjistíte, že stránek a skupin o ježdění na vagonech zvenčí jsou stovky. Celkově je tam okolo dvou tisíc aktivních uživatelů.

Hodně z nich nahrává svoje kousky na youtube. Normální člověk z toho dostává husí kůži. Z technického hlediska je ale zajímavé, že elektřina z troleje člověka nemusí zabít ani, když sahá na pantograf, který přivádí vysoké napětí do elektromotoru soupravy. Je ale fakt, že Rusové jsou obecně na adrenalinové ježdění zvyklí. Stačí se podívat na stav některých jejich silnic za Uralem, tak jaké cavyky s ježděním na vagoně. Pravda je, že lezení na střechu mi přijde méně šílené, než lehání si mezi koleje před průjezdem vlaku tak známé z filmu Knoflíkáři.

Zajímavé bude, s čím přijdou příště. Ještě nedávno se nadávalo na parkourové skokany, to bylo ještě celkem nevinné laškování se zdravím. Videa kluků jak skáčou přes ploty a zábradlí dnes už ale nikoho nešokují. Pomalu se z toho stává běžný sport.


V Rusku ještě proběhla jiná vlna skokanů na youtube. Vzhledem ke specifickému klimatu bylo vysoce módní záležitostí skákat z balkonu v paneláku do několikametrových závějí. Třetí patro nebyl žádný problém.

Jediní kdo se snaží s roofridingem bojovat jsou tak zatím železničáři a pracovníci metra. Zabránit lidem aby nelezli na střechy, ale dost dobře nejde. Když se stavělo metro a dráha, tak s tímhle druhem zábavy moc nepočítali. Postavit nějaké zábrany by stálo majlant.

Zajímavé je, že třeba v Petrohradu je takových dobrodruhů daleko méně než v Moskvě. V Petrohradském metru je totiž řada stanic, kde jsou tzv. dvojité dveře. Jedny ve vagonu a druhé na nástupišti, které se otevřou až po příjezdu vlaku. Mezi nimi je jen pár centimetrů mezery, takže na střechu se nikdo neprotáhne.

 

 



Podle ruského tisku je za vším nedostatek jiné zábavy a touha zamachrovat si před svým okolím. Za dob SSSR byla obdobná kratochvíle: chytnout se za nárazník autobusu a jet po zamrzlé ulici. Tenkrát taková zábava ale končila velmi rychle. Podrážky socialistických polobotek takovou zátěž dlouho nevydrželo a na každého dobrodruha obyčejně čekal za zničenou obuv poctivý výprask, který myšlenky na podobné kousky odsunul na neurčito. Dnes ovšem výprask vyšel z módy a tak do budoucna se můžeme těšit na další neuvěřitelná videa, jejichž budoucí oběti zatím sbírají zkušenosti a inspiraci.

Ondřej Vokatý

Tenhle web mám na svědomí já, píšu na základě zkušeností ze svých cest od Petrohradu po Kamčatku. Dřív jsem jezdil dost sám, ted jezdím hlavně se zájezdy jako průvodce, což je celkem fajn job.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Written by Ondrej Vokaty