. Sibiř Archivy | Cestování do Ruska

Téma: Sibiř

Krugobajkalská železnice – jak naplánovat cestu

Krugobajkalka - stará část Transsibiřské magistrály

Krugobajkalskou železnici nemusím cestovatelům nijak zvlášť představovat. Je už dost proslavená různými cestopisy a reportážemi, ba dokonce o ní vyšla v češtině kniha s názvem „Krugo Bajkalka: historie Transsibiřské železnice na pobřeží Bajkalu“ od Václava Turka. Tu můžu vřele doporučit hlavně železničním fanatikům. Je to nepoužívaná část transsibiřské magistrály o délce asi 90 km, která vede podél břehu Bajkalu. Je zde spousta tunelů, mostů a kamenných galerií. Významný turistický cíl.

Plán tratě

Plán tratě


SANYO DIGITAL CAMERA

Krugobajkalka je jedno z nejhezčích a nejlépe dostupných míst na Bajkalu. Nejlepší bude projít ji celou pěšky nebo alespoň projet turistickým vlakem. Potřebujete tak dva nebo tři dny, pokud se tu chcete alespoň na chvíli zastavit a zakempovat. Po irkutských hostelech jsem potkal docela dost cizinců skuhrajících, že to nestihnou, jelikož si na to vyhradili den a to ještě ten, kdy vlak nejede ani jeden. Projet celou Krugobajkalku bez vystupování z vlaku (5 hodin na zadku) nebo v extra turistickém vlaku (s pauzami na vystupování) je i s návratem do Irkutsku na celý den. Přijedete až večer kolem 21 – 22 hod.

Domorodý dopravní prostředek

Domorodý dopravní prostředek

Pěšky

Výhoda: můžete si vybrat směr odkud vyrazíte a nejste vázáni na jízdní řád. Startovní body jsou dva – Port Bajkal a Sludjanka (Kultuk). Do Port Bajkalu se musíte za pár rublů přepravit trajektem z Listvjanky (15 minutplavby přes Angaru). Jízdní řád trajektu se může měnit během ročního období, nejvíc spojů je provozováno samozřejmě v létě. Počítejte ale tak se 4 spojy denně.

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Do Sludjanky se nejstylověji dojede vlakem. Můžete dokonce přímo z Moskvy, snad všechny dálkové vlaky tu staví. Z Irkutsku je lepší využít osobní vlaky tzv. električky neb dálkové jsou drahé na takovou krátkou vzdálenost. Místním vlakem můžete navíc vystoupit o chvíli dřív nad Kultukem a ušetřit čas, neboť Krugobajkalská železnice začíná defakto tady. To samé platí i pro mikrobusy a autobusy, které sem z Irkutsku jezdí. Ze Sludjanky se sem dostanete pěšky taky, ale je to o 12 km pochodu navíc podél Transsibu (je tu široká cesta).

 


Samotná chůze podél trati je pohodová záležitost.… Celý článek

Expedice Winter Baikal 2015

1507865_1571464523086021_8105170662214953934_n

 

V únoru 2015 se na Bajkal vypraví dva čeští dobrodruzi, Daniel Kolek a Jan Haráč. Jejich cílem není nic menšího než přejít zamrzlý Bajkal od jihu až na sever. Půjde o téměř 700-kilometrový pochod v extrémních podmínkách. Počítat budou muset s mrazem, nevyzpytatelným počasím a trhlinami v ledu. Přitom se mohou spoléhat jen na sebe, protože akce proběhne bez asistence jakéhokoliv podpůrného týmu. Takovéto expedice si právem zasluhují pozornost z řad veřejnosti, proto jsem kluky požádal o krátký rozhovor.

 


1. Bude to vaše první cesta do Ruska nebo už máte nějaké zkušenosti s cestováním na Východ?

Pro oba to bude už třetí návštěva Ruska. Poprvé jsem se tam podíval po maturitě (2009) na Elbrus a potom v roce 2012 za vrcholem Bělucha v pohoří Altaj. To už bylo s Danem v rámci cesty do Mongolska. Rusko se mu asi zalíbilo natolik, že tam musel v roce 2013 jet znovu, do stejných míst jako já v roce 2009.

2. Neodrazoval vás někdo od cestování do Ruska kvůli politické situaci nebo obavám o bezpečnost?

To vůbec ne. V Rusku jsme ani jeden neměli nikdy konflikt a nevidím důvod, proč by tomu mělo být tentokrát jinak.

3. Jak se dá v Čechách natrénovat na několik stovek kilometrů dlouhý pochod po ledu?

Jak se říká při podobných akcích, nejde ani tak o to, co jsi dělal poslední dobou, jako o to, co jsi dělal celý život. Oba jsme od mala aktivně sportovali. V podstatě trénujeme neustále, akorát se to změnilo v tom smyslu, že máme v hlavách Bajkal.

Jmenovitě jde o běhání a tréninky v horách – Beskydech. Ty hory stíháme zhruba jednou za týden. Teď přes svátky se nějak nestíhalo. K tomu můžeme přičíst nějaké kliky apod., protože tělo dostane pohulit komplexně.

4. Jak jste čerpali informace ohledně plánování cesty, vyřízení víz, dopravy atd.? Kontaktovali jste někoho, kdo už podobnou akci absolvoval?


Jak už jsem říkal, není to první návštěva Ruska. Těch cest obecně za sebou už máme více, některé z nich bych nazval spíše expedicemi.… Celý článek

Setkání s medvědem

medved

Medvěd je jedním z hlavních i když neoficiálních symolů Ruska. Setkání s ním je i přesto i pro velkou část Rusů vzácná a neřkuli poslední událost v životě. V tomto článku jsem sebral dohromady pár zkušeností ruských cestovatelů, kteří o svých „vstréčach“ s Míšou ještě můžou vyprávět.

Dospělý a zdravý medvěd, který ještě neokusil lidské maso, není raněný na vás nejspíš nezaútočí pokud na něj vyloženě nevybafnete zpoza rohu. Když ho nevyděsíte svým nenadálým zjevením se (tj. dozvěděl se o vás dřív než vy o něm), tak v klidu zalehnete někam do křoví nebo se rovnou po anglicku vypaří na klidnější místo.


Nebezpečné je narazit na něj právě při prosekávání se hustým porostem, kde medvěd odpočívá. Musíte o sobě dát vědět dopředu prostřednictvím rámusu, hlasitého zpěvu či rozhovoru. (I u nás se dochovalo staročeské úsloví „řvát jako na lesy“, a věřte tomu, že předkové neřvali v lese jen tak nadarmo, medvědů v Českém Království bylo dost).

Na expedice do tajgy se většinou chodí ve skupině několika osob. Tím je hluk zaručen sám o sobě. Přesto není od věci na sebe upozorňovat třeba pomocí obligátní rolničky a dalších vynálezů a výmyslů, třeba i samodělných. Trekkingové hole šíří hluk a vibrace díky nárazům o kameny, kmeny stromů, nemusíte se ani moc snažit.

Zkrátka je nutné, aby zvíře vědělo, že se někdo blíží. Ukecaný parťák na vandru je v tomto případě darem z nebes. Ideální je ten typ, co nezavře hubu od rána do večera. Medvědi o vás ví na půl kilometru dopředu a vy se opět nemusíte namáhat. Jen přetrpět to kecání.

Přesto můžete na medvěda narazit úplně nečekaně. Stačí se na chvíli zamyslet nebo potkat medvěda zabraného do pojídání cedrových ořechů, nehledícího na okolí, a najednou se ocitnete tváří v tvář. Všechny zdroje se shodují, že to chce zachovat klid. Utíkat stejně nemá cenu. Medvěd je zvíře, a tudíž má instinkt sežrat všechno co běží od něj. Čistě ze zvědavosti třeba. Je ale také možné, že po spatření vašeho vyděšeného obličeje vezme nohy na ramena a zmizí.

Co ale dělat když nehodlá odejít nebo jde dokonce k vám?… Celý článek

Transsibiřská magistrála- cena a nákup jízdenek

Fotografie0023

Transsibiřská magistrála a koupě lístků je nejčastější dotaz, který mi sem chodí. Na českém netu je o tom dost stránek ale kloudná informace žádná. Navíc vzniklo spousta fám, které vás od cesty na Sibiř můžou tak akorát odradit. Dříve mohl být nákup jízdenky na Transsibiřskou magistrálou trochu problém, v době internetu to ale není o moc těžší než si koupit jízdenku na vlak z Prahy do Kolína. V tomto článku se dozvíte více.

Mýtus: Cena jízdenky na transsibiřskou magistrálu je šíleně drahá

Tohle je oblíbená fáma. Je pravda, že mezi Moskvou a Pekingem jezdí luxusní turistické vlaky s cenami jízdenek, které se pohybují v tisících dolarů.

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Jeden takový jsem potkal ve stanici Tajšet, kde se Transsibiřská magistrála dělí na dvě tratě (Začíná tam odbočná Bajkalsko-Amurská magistrála). Má to výhodu, že takový vlak staví v zajímavých místech na delší dobu a můžete si někam vyrazit.

Transsibiřská magistrála ale není oddělená trať, patří celoruské síti železnic a jezdí po ni hlavně běžné vlaky. Většina je tedy nákladní a převáží hlavně suroviny nebo šméčko z Číny k nám do Evropy. Mezi nimi se proplétají dálkové osobní expresy a Rusové je normálně využívají k dopravě na kratší i delší vzdálenosti. Cena jízdenky odpovídá vozové třídě, přičemž ty nejkomfortnější vagóny mohou být dražší než letenky. V roce 2013 jsem například zaplatil za jednosměrnou jízdenku Moskva – Irkutsk v nejnižší třídě (plackart) dal asi 6500 rublů, což bylo tenkrát necelé čtyři tisíce korun.

Více o třídách vlaků v Rusku se můžete dočíst zde.

Mýtus: Lístek na Transsibiřskou magistrálu nejde koupit přes internet

Lístky se prodávají pouze 45 dnů dopředu, proto je možné, že se vám na webu nic neukáže, jelikož se snažíte nakoupit půl roku dopředu. Je ale dobré po zahájení prodeje s koupí neotálet, protože počet míst není nekonečný a může se stát, že vlak se během prvních týdnů vyprodá nebo neseženete místa vedle sebe a budete se muset rozdělit do několika vagónů. Kdo cestoval na Sibiř před deseti a více lety a kupoval jízdenky až v Moskvě, to asi zná. V Čechách bylo v té době možné prý koupit lístky v Čedoku a s potížemi i u ČD.… Celý článek