. vlaky Archivy | Cestování do Ruska

Téma: vlaky

Krugobajkalská železnice – jak naplánovat cestu

Krugobajkalka - stará část Transsibiřské magistrály

Krugobajkalskou železnici nemusím cestovatelům nijak zvlášť představovat. Je už dost proslavená různými cestopisy a reportážemi, ba dokonce o ní vyšla v češtině kniha s názvem „Krugo Bajkalka: historie Transsibiřské železnice na pobřeží Bajkalu“ od Václava Turka. Tu můžu vřele doporučit hlavně železničním fanatikům. Je to nepoužívaná část transsibiřské magistrály o délce asi 90 km, která vede podél břehu Bajkalu. Je zde spousta tunelů, mostů a kamenných galerií. Významný turistický cíl.

Plán tratě

Plán tratě


SANYO DIGITAL CAMERA

Krugobajkalka je jedno z nejhezčích a nejlépe dostupných míst na Bajkalu. Nejlepší bude projít ji celou pěšky nebo alespoň projet turistickým vlakem. Potřebujete tak dva nebo tři dny, pokud se tu chcete alespoň na chvíli zastavit a zakempovat. Po irkutských hostelech jsem potkal docela dost cizinců skuhrajících, že to nestihnou, jelikož si na to vyhradili den a to ještě ten, kdy vlak nejede ani jeden. Projet celou Krugobajkalku bez vystupování z vlaku (5 hodin na zadku) nebo v extra turistickém vlaku (s pauzami na vystupování) je i s návratem do Irkutsku na celý den. Přijedete až večer kolem 21 – 22 hod.

Domorodý dopravní prostředek

Domorodý dopravní prostředek

Pěšky

Výhoda: můžete si vybrat směr odkud vyrazíte a nejste vázáni na jízdní řád. Startovní body jsou dva – Port Bajkal a Sludjanka (Kultuk). Do Port Bajkalu se musíte za pár rublů přepravit trajektem z Listvjanky (15 minutplavby přes Angaru). Jízdní řád trajektu se může měnit během ročního období, nejvíc spojů je provozováno samozřejmě v létě. Počítejte ale tak se 4 spojy denně.

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Port Bajkal

Do Sludjanky se nejstylověji dojede vlakem. Můžete dokonce přímo z Moskvy, snad všechny dálkové vlaky tu staví. Z Irkutsku je lepší využít osobní vlaky tzv. električky neb dálkové jsou drahé na takovou krátkou vzdálenost. Místním vlakem můžete navíc vystoupit o chvíli dřív nad Kultukem a ušetřit čas, neboť Krugobajkalská železnice začíná defakto tady. To samé platí i pro mikrobusy a autobusy, které sem z Irkutsku jezdí. Ze Sludjanky se sem dostanete pěšky taky, ale je to o 12 km pochodu navíc podél Transsibu (je tu široká cesta).

 


Samotná chůze podél trati je pohodová záležitost.… Celý článek

Cesta na Krym: svéráz nové ukrajinsko-ruské hranice

passport

Na Krym se z Ukrajiny údajně nedá projet, povídají si babky na ulici. Z důvěryhodných zdrojů ale plyne, že je to možné. Přechod nové rusko-ukrajinské hranice před Krymem probíhá v klidu.

Pokud máte neutuchající touhy tento poloostrov navštívit, tak oproti dřívějšímu stavu se změnilo zásadně jen to, že budete potřebovat ruské vízum.


K žádné blokádě hranic momentálně nedochází a dá se běžně projet z Ukrajiny na Krym třeba vlakem, což je nejlacinější. Cesta přes Moskvu letadlem, nebo ještě hůř po zemi přes Kerč vyjde x-krát dráž a hlavně poslední varianta je časové harakiri, jelikož jsou známy případy, kdy cesta z Moskvy do Kerče kvůli zácpám trvala přes 70 hodin. Zase to ale musí být o to zajímavější zážitek.

Pár háčků to cestování přes Ukrajinské území ale má. Ukrajina považuje stále Krym za svoje území, a pokud při vstupu na něj neprojdete ukrajinskou pasovou kontrolou, tak jste považováni za zločince. Když na Krym přiletíte z Ruska a zase přes Rusko odjedete tak se o tom Ukrajinci samozřejmě nic nedozví, nicméně jsou případy, kdy si můžete zavařit. Ty nastanou právě když budete cestovat přes Ukrajinu.


Jak to nedělat – názorný příklad

  1. Přiletíte z Moskvy do Simferopolu a zpět do Čech jedete vlakem přes Ukrajinu. To je asi ta nejhorší možnost, protože vás hned na hranici s Ukrajinou čeká pokuta a nejspíš deportace. (Možná i pár dnů v chládku)

 

Proč? Pro UA je Krym jejich země, Vy jste přiletěli/přijeli a připluli z Moskvy a na nyní už ruském Krymu jste neprošli (logicky) ukrajinskou hraniční kontrolou. Hned na nové hranici mezi Krymem a Ukrajinou se zjistí, že nemáte Ukrajinské vstupní razítko v pase. Budou vám za to chtít přišít nelegální překročení hranic, což je trestný čin.

 

  1. Druhý případ je stejný akorát v opačném směru. Na Krym přijedete z Ukrajiny, projdete novou hranici kde je běžná rusko-ukrajinská hraniční kontrola. Nicméně Ukrajinci vám nejspíš vjezd na Krym nezapočítají jako výjezd z Ukrajiny. Vám to bude jedno, protože se domů vrátíte letadlem přes Rusko.
Celý článek

Roofriding – oblíbená zábava ruské mládeže

Na vlaku

Základy ježdění na střechách v Rusku byly položeny už za Velké vlastenecké války, kdy lidé prchali z obleženého Leningradu i na vagonech, ve kterých už nebylo místo. Kolik lidí při tom zahynulo nelze úplně přesně vyčíslit. Poté se tento druh dopravy používal hlavně mezi dobrodruhy, kteří chtěli ušetřit za jízdenku. Ti alespoň z větší části dbali na svoji bezpečnost, jelikož cílem bylo dojet v pořádku do cíle cesty. Dnes už by ale bylo na místě začít vést statistiku zahynuvších při roofridingu (rus. руфрайдинг). Tento nový druh zábavy je už léta módou mezi ruskou mládeží, která z nudy neví, co dělat.

Na vagonu metra

V moskevském metru se před několika lety zabili dva kluci, když vyšplhali právě na střechu vagonu metra. Bylo jim teprve dvanáct let, ale přesto se rozhodli vyzkoušet si adrenalinovou jízdu podzemím na vlastní kůži. Jedno tělo bylo nalezeno na stanici Kievskaja, ještě na střeše, se spoustou zlomenin. Druhý chlapec ležel v tunelu u stanice Pioněrskaja. Příčina smrti byla velice prostá. Jako ve všech akčních filmech se i v tomto tunelu nacházely příčky, na které oběti za jízdy narazily. Výsledek vyšetřování také nezklamal. Kdo dopustil, že se dvě děti dostaly na střechu vagonu, se nezjistilo.


Noviny hned začaly spekulovat o tom, že to byl extrémní pokus o sebevraždu. Pravdy ale na tom zřejmě moc nebude. Kdyby každý roofrider byl sebevrah, pak by takových sebevražd v celé Moskvě muselo být ročně několik tisíc. Stačí se podívat po ruských sociálních sítích a zjistíte, že stránek a skupin o ježdění na vagonech zvenčí jsou stovky. Celkově je tam okolo dvou tisíc aktivních uživatelů.

Hodně z nich nahrává svoje kousky na youtube. Normální člověk z toho dostává husí kůži. Z technického hlediska je ale zajímavé, že elektřina z troleje člověka nemusí zabít ani, když sahá na pantograf, který přivádí vysoké napětí do elektromotoru soupravy. Je ale fakt, že Rusové jsou obecně na adrenalinové ježdění zvyklí. Stačí se podívat na stav některých jejich silnic za Uralem, tak jaké cavyky s ježděním na vagoně. Pravda je, že lezení na střechu mi přijde méně šílené, než lehání si mezi koleje před průjezdem vlaku tak známé z filmu Knoflíkáři.… Celý článek

Jak vybírat místo v ruském vlaku

Na Transsibu

 

Fígl ruských vlaků je v tom, že všechna místa nejsou stejná. Dá se říct, že v jednom voze jsou některá místa lepší a některá horší. Pokud ale budete kupovat lístek na poslední chvíli, tak už bude většina míst vyprodaná a vybírat už nebude z čeho. Můžete pak být rádi, že na vás vůbec nějaké lístky zbyly.

Cesta např. Transsibiřskou magistrálou se ale většinou neplánuje ze dne na den, tudíž budete mít možnost lístek koupit v 45-denním předprodeji. V tomto článku se budeme věnovat nejlevnější a nejpoužívanější třídě plackart. V ní je totiž nabídka míst nejpestřejší. Zde získaná moudrost se dá ale částečně využít i v dražších třídách.

 

O jednotlivých vozových třídách se dozvíte v tomto článku.

Schéma plackartového vozu

Schéma plackartového vozu

 

Máme tu schéma rozložení lůžek v plackartovém voze. Plackart nemá jednotlivé kupé, respektive kupé jsou jen naznačené příčkami. U kraje postele už máte průchozí chodbu. Je tu celkem 54 lůžek, z toho část je bočních, na kterých se leží podélně s chodbou. Na začátku ještě podotýkám, že jízdenky v jednom konkrétním vagoně stojí pro všechna místa a na stejnou vzdálenost stejně. Za horší místo tak slevu nezískáte, ani si nemusíte připlatit za lepší.

Rusové mají poměrně jasnou představu o tom, která místa je lepší nebrat. Nejhůře z toho vychází právě ty boční. Protože cestující, kteří prochází vagonem, prochází bezprostředně okolo vás, zatímco u zbytku lůžek má většina lidí směrem k uličce natažené nohy a hlavou leží k oknu.

Plackart zevnitř

Boční místa tak zůstanou v prodeji nejdéle a kupují si je zoufalci, kterým už jiná možnost nezbyla protože zbytek už je obsazen. Kromě toho, že jsou bokem, mám podezření, že jsou kratší než běžná lůžka, což může vyšším jedincům činit nepohodlí. Oba konce lůžka jsou u bočních lůžek ohraničena příčkami, takže se tam nenatáhnete,

Spodní lůžko navíc slouží i pro sezení a jídlo. Prostřední část lůžka se překlopí a vysune nahoru, čímž vzniká stolek se sezením pro vás i pro pasažéra z vrchu.

Tím se dostáváme k základní otázce: spodní nebo horní lůžko?

Oblíbenější je samozřejmě spodní, které se prodává nejlépe. Nedá se tomu divit, protože na vrchní lůžko nevede žádný žebřík a je potřeba se tam vyšvihnout, což starším a fyzicky indisponovaným jedincům může dělat potíže.… Celý článek

Transsibiřská magistrála- cena a nákup jízdenek

Fotografie0023

Transsibiřská magistrála a koupě lístků je nejčastější dotaz, který mi sem chodí. Na českém netu je o tom dost stránek ale kloudná informace žádná. Navíc vzniklo spousta fám, které vás od cesty na Sibiř můžou tak akorát odradit. Dříve mohl být nákup jízdenky na Transsibiřskou magistrálou trochu problém, v době internetu to ale není o moc těžší než si koupit jízdenku na vlak z Prahy do Kolína. V tomto článku se dozvíte více.

Mýtus: Cena jízdenky na transsibiřskou magistrálu je šíleně drahá

Tohle je oblíbená fáma. Je pravda, že mezi Moskvou a Pekingem jezdí luxusní turistické vlaky s cenami jízdenek, které se pohybují v tisících dolarů.

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Transsibiřská magistrála luxusně -Tímhle se můžete svézt za dva tisíce dolarů

Jeden takový jsem potkal ve stanici Tajšet, kde se Transsibiřská magistrála dělí na dvě tratě (Začíná tam odbočná Bajkalsko-Amurská magistrála). Má to výhodu, že takový vlak staví v zajímavých místech na delší dobu a můžete si někam vyrazit.

Transsibiřská magistrála ale není oddělená trať, patří celoruské síti železnic a jezdí po ni hlavně běžné vlaky. Většina je tedy nákladní a převáží hlavně suroviny nebo šméčko z Číny k nám do Evropy. Mezi nimi se proplétají dálkové osobní expresy a Rusové je normálně využívají k dopravě na kratší i delší vzdálenosti. Cena jízdenky odpovídá vozové třídě, přičemž ty nejkomfortnější vagóny mohou být dražší než letenky. V roce 2013 jsem například zaplatil za jednosměrnou jízdenku Moskva – Irkutsk v nejnižší třídě (plackart) dal asi 6500 rublů, což bylo tenkrát necelé čtyři tisíce korun.

Více o třídách vlaků v Rusku se můžete dočíst zde.

Mýtus: Lístek na Transsibiřskou magistrálu nejde koupit přes internet

Lístky se prodávají pouze 45 dnů dopředu, proto je možné, že se vám na webu nic neukáže, jelikož se snažíte nakoupit půl roku dopředu. Je ale dobré po zahájení prodeje s koupí neotálet, protože počet míst není nekonečný a může se stát, že vlak se během prvních týdnů vyprodá nebo neseženete místa vedle sebe a budete se muset rozdělit do několika vagónů. Kdo cestoval na Sibiř před deseti a více lety a kupoval jízdenky až v Moskvě, to asi zná. V Čechách bylo v té době možné prý koupit lístky v Čedoku a s potížemi i u ČD.… Celý článek

PŘÍLOHA Č.2 (Ruské vlaky-číslování, druhy)

ČÍSLOVÁNÍ VLAKŮ

Každý vlak má v jízdním řádu svoje číslo. To může vypovídat o charakteru vlaku a o použitelných metodách pro jízdu v něm. Zde najdete klasifikaci vlaků podle čísel a metody cestování v nich.

N 1-99: rychlíky, 101-149: letní (sezonní) rychlíky, 151-169: vysokorychlostní vlaky.

N 171-299: osobní vlaky (celoroční).

N 301-399: osobní vlaky (letní). N 401-599 – zvláštní vlaky.

N 600-699: Osobní zastávkové vlaky. Délka jejich trasy je 200-700 kilometrů a vždy mají vagony k sezení. Plní jak roli příměstských tak i osobních zastávkových vlaků na venkově. Mívají mnoho zastávek. Příměstské vlaky pod tímto číslem obyčejně jezdí na delší vzdálenost než oněch 200 km, které je pro električky jinak běžná. Týká se to např. okolí Kyjeva nebo Vologdy. V jízdním řádu jsou značeny jako normální vlaky ale ve skutečnosti to může být električka nebo diesel bez průvodčích. Lístek by na ně měl jít koupit bez přirážky.

N 901-948: poštovní vlaky, které vozí zásilky i cestující. Staví na hodně místech a jedou velmi dlouho (Moskva-Vladivostok za 10 dní)

N 951-968: kombinované vlaky nákladní + osobní. Hlavně v zapadlých krajích, vlastnosti stejné jako vlaky č. 600-x. Mívají vagon k sezení. Na nádražních vývěskách bývají řazeny mezi příměstské. Praktikuje se v nich METODA JEDNÉ ZASTÁVKY nebo jízda načerno. Rychlost jízdy většinou nepřevyšuje 40 km/h.

N 971-998: vlaky, ve kterých se cestuje dle nákladních listin.

N 5201-5298: hospodářské vlaky, pro rozvoz lidí a zásobování. Velice vzácné, nejčastější jsou na jihu.

N 5401-5698: soupravové vlaky.

N 6000-6999: Příměstské vlaky. Jak známo, existují tři varianty: električky, diesely(motoráky) a klasické vlaky s „tetkama“-průvodčími, což jsou lokomotivy s 1-16 osobními vagony. O který typ jde, podle jízdního řádu nepoznáte.

 <PŘEDCHOZÍ KAPITOLA      Celý článek

Vlaky (dálkové vlaky, příměstské, jízda v lokomotivě, jízda na střeše atd.)

VLAKY

(ANTON KROTOV)

(Dále uvedené postupy vedou při jejich realizaci v ČR k tomu, že dostanete mastnou pokutu)

Většina velkých měst bývalého SSSR je napojena na železnici. Celková délka těchto drah je 140 000 km. Umění jezdit po dráze (ve vlacích, načerno, v lokomotivách, na vlaku zvenčí apod) je dostupné a přínosné pro každého člověka.

 

Vlaky jsou různých typů, jak podle vzhledu tak i funkcí a metodami cestování, viz příloha č. 2. Tam najdete klasifikaci vlaků podle čísel a metody cestování v nich. A teď něco o těch metodách samotných.

 

METODA JEDNÉ ZASTÁVKY

Tato metoda se uplatňuje pro dálkovou dopravu ve vlacích příměstských (električkách) i dálkových a klidně i v meziměstských busech nebo na lodích, zkrátka všude, kde se kontrolují lístky. Metoda spočívá v následujícím: lístek si kupujeme ne do naší cílové stanice ale jen na jednu nebo dvě stanice v našem směru. To vyjde daleko levněji, než si koupit lístek na celou cestu. Kontrola většinou proběhne hned po nástupu, poté je možné se pohodlně usadit a jet kam potřebujeme. Nejlépe to funguje v příměstských a lokálních vlacích (viz příloha 2)

 

O tom to je. Konkrétní provedení se ale může lišit v závislosti na situaci (druh dopravy, region, počet osob, start a cíl cesty, peníze atd.) Proto je potřeba využít zkušeností z praxe.

Metoda má několik variací, které se liší podle dopravního prostředku. V příměstských i dálkových vlacích se jízdenky obyčejně kontrolují po nebo při nástupu do vlaku. Po kontrole jízdenek si stačí spokojeně sednout nebo lehnout a jet tak dlouho, jak je potřeba. Průvodčí pak už neotravuje, protože ví, že jízdenky máte. Kam jedete si už ale většinou nepamatuje.

 

> Jednou při cestě na sever (9 lidí) jsme se ocitli v Danilově. Koupili jsme si jízdenku do příští zastávky, což bylo Makarovo (5 km). Vlak jel směrem na Vologdu.  Při nástupu se nás průvodčí zeptala: „Tak co mládeži, lístky máte?“ – My odpovídáme: „Máme“, a přitom jí před obličejem máváme devíti lístkama. Zašli jsme dovnitř a dojeli jsme až do samotné Vologdy (139 km).

 

> V roce 1993 jsem jel z Danilova vlakem č. 218 Moskva- Archangelsk.… Celý článek

Základní typy vagonů, které brázdí ruské železnice

Vagon RŽD v novém firemním nátěru

Ruské železnice se liší nejen rozchodem kolejí, který je cca o 8 cm širší než u nás. Velikost země a dříve až několikatýdenní putování vlakem daly vzniknout originálnímu systému vozových tříd, které se liší zejména cenou jízdného, počtem míst a úrovní poskytovaných služeb.

Samovar- základ ruského cestování vlakem

V každém vagónu dálkových vlaků najdete tzv. samovar, který 24 hodin denně chrlí hektolitry horké vody. Cestující totiž během cesty vypijí neuvěřitelné množství čaje a sní tuny instantních nudlových polévek. Se samovarem se dá přežít i několikadenní uvíznutí vlaku v závějích, zato jeho porucha je považována za horší katastrofu než například vykolejení.

Samovar- bezedný zdroj horké vody

Samovar- bezedný zdroj horké vody

 

Obščij vagon

Nejnuznější třída používaná na dálkových vlacích. Není to lůžkový vůz, nýbrž obyčejný vagón bez místenky. Místo si musíte urvat sami a po celou dobu si ho hlídat, jinak vám ho okamžitě zasednou. Tato třída je silné kafe i pro Rusy, proto se vyskytuje jen velmi zřídka a na kratších úsecích. Přesto ho můžete využít na vlaku z Moskvy do Vorkuty, což jsou bratru dva dny cesty na sever.


Plackartnyj vagon

Nejobyčejnější a nejlevnější třída lůžkových vozů v Rusku. Jedná se o tzv. otevřené kupé, u kterého chybí dveře do chodby. Jsou zde čtyři lůžka + dvě boční přes uličku. Celkem se do vagónu vejde 54 lidí, přičemž každý má na jízdence uvedeno číslo přiděleného lůžka.

Schéma plackartového vozu

Schéma plackartového vozu

Tato třída je vhodná pro cestovatele, jelikož otevřenost prostoru umožňuje nerušeně pozorovat zvyky a obyčeje domorodých cestujících. To, že každý každého vidí také napomáhá bezpečnosti na palubě vlaku.

Pohled do uličky

Pohled do uličky

Kupejnyj vagon

Kupejnyj vagon

Kupejnyj vagon

Tento vagón můžete vidět i na vlacích z Moskvy do Čech a na Slovensko. Rozdíl oproti předchozímu typu spočívá prakticky pouze v tom, že kupé je uzavřené a na protější straně chybí boční lůžka. Cena lístků u této třídy už většinou směle dosahuje nebo dokonce předhání cenu letenek na stejnou vzdálenost.

Kupejnyj vagon- schéma

Kupejnyj vagon- schéma

 

Lux

Jak už název napovídá, jedná se luxusní třídu určenou pro bohatou klientelu, která nedůvěřuje ruskému letectví a tak radši zaplatí šílené peníze za lístek do této třídy. V kupé jsou již jen dvě lůžka.… Celý článek

Jízda na černo jako národní sport

Každý den se na železnici v okolí Moskvy odehrává svérázná show, která by klidně mohla figurovat na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Celé vagóny černých pasažérů, včetně důchodců o holi, prchají před revizorem. Většina to bere jako zábavu a zpestření ne příliš komfortního dojíždění do města. Pro některé je ovšem cestování bez lístku nutností, jinak by jim z měsíčního platu nezbylo ani na suchý chleba.

Tady ještě není tak narváno...

Tady ještě není tak narváno…

Příchod kontrolorů se pozná podle toho, že většina osazenstva vagónu se zvedne a odebere se směrem dále od nebezpečné dvojice. Na nejbližší zastávce je vhodné vystoupit na nástupiště, oběhnout soupravu a dostat se revizorům do zad.

Bacha, revizor jde!

Bacha, revizor jde!

Už je tady

Už je tady

Strojvedoucí s tím počítá a vždy počká, dokud se všechen národ nenasouká zpět a až poté odjíždí k další zastávce, kde se celá situace opakuje.

Běhají všichni, staří i mladí

Běhají všichni, staří i mladí

Oběhnout vagon a vpadnout revizorům do zad je základ úspěchu!

Oběhnout vagon a vpadnout revizorům do zad je základ úspěchu!

Největší výzvou je ale cesta z nádraží. Všechny stanice v okolí Moskvy jsou vybaveny turnikety. Můžete skákat, pokud to umíte, nebo se můžete nalepit na nějakého poctivého občana s jízdenkou a projít jako jedno tělo. V každém případě na vás budou u východu čekat členové ochranky, kteří vám rádi dají okusit tvrdost svých obušků.

Turnikety-hlavní nepřítel černých pasažérů

Turnikety-hlavní nepřítel černých pasažérů

Ochranka turniketů sestává ze speciálně vycvičených žen - lapaček černých pasažérů

Ochranka turniketů sestává ze speciálně vycvičených žen – lapaček černých pasažérů

Možná proto část zajíců, jak se v Rusku černým pasažérům říká, radši prchá z nástupiště dírou v plotě či jinudy. Stačí následovat tu skupinu, která hned po výstupu vstupuje do kolejiště a mizí v neznámu. Pravděpodobně vás čeká asi kilometrový pochod mezi projíždějícími vlaky, než se dostanete z areálu ven.

Strastiplná cesta z nádraží

Strastiplná cesta z nádraží

Nejvytíženější trať v okolí Moskvy, s největším počtem černých pasažérů, je tzv. Gorkovský směr, což je trať z Jaroslavského nádraží směrem na severovýchod. Jedná se vlastně o začátek Transsibiřské magistrály. V souvislosti s tím vším v Moskvě koluje vtip, že touto trasou kdysi odcházeli lidé do vyhnanství na Sibiři a nyní se jejich potomci Moskvanům mstí tím, že se  snaží do města vrátit bez platné jízdenky.

 Zdroj a foto: http://poezd.drezna.ru/info/2012/zaicy-v-elektrichkah/

OV… Celý článek

Návod na přežití: Ruské příměstské vlaky

Typický příměstský vlak

Příměstské vlaky tzv. električky jsou pro cizince jednou z dalších zkoušek odolnosti a mrštnosti, které na něj v Rusku číhají. Cesta pantografem z Kolína do Prahy se s tím nedá srovnávat. Tady nic nefunguje stejně jako v jiných evropských velkoměstech, ba právě naopak, všechno je tu jinak!

Příměstské vlaky v Rusku jsou v podstatě stejné jako naše osobní vlaky. Staví (ne vždy) i na nejmenších zastávkách a jejich trasa neměří více jak 200-300 kilometrů. Tvoří je většinou dlouhé elektrické jednotky vyrobené za časů SSSR. Na některých neelektrizovaných tratích na venkově můžete vidět i klasické lokomotivy s vagóny nebo  motoráky. V odlehlejších oblastech je cestování kupodivu jednodušší, platí zde podobná pravidla jako u nás. Lístek se prodává běžně v pokladně, pokud je otevřená, nebo přímo u průvodčí ve vlaku. Ani obsazenost vagónů není tak šílená jako v blízkosti velkoměst.


Problém může být akorát v četnosti vlaků a dlouhého čekání při přestupu. Pokud máte tu smůlu, že váš cíl leží třeba jen o pár stanic dál za konečnou stanicí jednoho konkrétního vlaku, tak se může stát, že na další spoj budete  čekat i několik hodin. Nakonec budete rádi, když se tam dostanete ještě ten samý den.

Postřeh č.1: Příměstské vlaky nebývají vybaveny toaletou.

Cestování v okolí Moskvy nabízí daleko více spojů, zato zde fungují trochu jiná pravidla a díky obrovskému převisu poptávky po cestování je každodenní dojíždění do města nutným zlem i pro otrlé Rusy. Hlavním rozdílem je, že zde funguje turniketový systém, podobný jako v metru. Bez předem koupeného lístku z pokladny nebo automatu se nedostanete na nástupiště, ani z něho ven. Ve vlaku už průvodčí nechodí, řádí tu jen revizoři, kteří pokutují četné černé pasažéry.

Nejhorší špička se odehrává do 9 ráno směrem k městu a po 6 večer opačným směrem. Nechcete-li cestovat jako sardinky, tak se těmto spojům obloukem vyhněte. Pokud není zbytí, pak očekávejte další nevšední zážitek.

Pozor na reservé

Krabička cigaret nebo balík hracích karet na sedadle znamená, že „majitel“ místa si zašel na cigaretu nebo zrovna prchá před revizorem ale na místo se hodlá vrátit.… Celý článek